8 C 212/2024-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 644,99 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. , hodnota, tvořil předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celková splatnost závazku byla do , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2 000 Kč, proto mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Pohledávka žalobkyně za žalovaným tak sestává z jistiny ve výši 13 974,23 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 660,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 928,83 Kč, inkasního poplatku ve výši 12 507,14 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, , účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 670,76 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatil.2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se jej zavázal splatit společně s úrokem ve výši 761 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkové náklady úvěru činily 12 888 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště peněžní prostředky (smlouva o úvěru ze dne , datum, ). Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p. a., RPSN činila 272,44 % (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Měsíční příjem žalovaného činil 35 280 Kč, celkové měsíční výdaje 7 500 Kč (žádost o úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (dopis ze dne , datum, včetně podacího archu). Žalobkyně vymáhala pohledávku mimosoudně, kdy se na kontaktní adresu dlužníka dostavil terénní pracovník žalobkyně (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou dne , datum, a upozornila žalovaného na náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky (prokázáno dopisem ze dne , datum, ).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Podle 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si pohledávku.13. Po provedeném řízení má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 27 888 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný své povinnosti řádně nesplnil a dostal se do prodlení se splácením dluhu, na svůj dluh uhradil pouze 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dlužnou částku zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení zbývající dlužné částky po částečné úhradě žalovaného s příslušenstvím.14. Při výši jistiny 15 000 Kč a celkových nákladech úvěru 12 888 Kč se soud zabýval tím, zda není výše úroku a sazba nákladů nepřiměřená, tedy v rozporu s dobrými mravy dle § 580 o. z. V daném případě činí RPSN 272,44 % ročně. Obvyklá výše nejvyššího úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období července roku , Anonymizováno, , kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila přibližně 9 % ročně, RPSN 10 %, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněným Českou národní bankou. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby a RPSN bude vyšší než u bankovních subjektů, nicméně ujednaná roční procentní sazba nákladů je více než 27násobně vyšší než obvyklá sazba nákladů. Z uvedeného je zřejmé, že ujednání o výši roční procentní sazby nákladů se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné (§ 580 o. z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu v ujednané a obvyklé výši RPSN zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.). Předmětné ujednání nelze vzhledem k provázanosti ustanovení ve smlouvě včetně obchodních podmínek žalobkyně oddělit od ostatních částí smlouvy. Z uvedených důvodů soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno, tj. jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 2 000 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni