8 C 304/2024-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období nejpozději k 2. dni v měsíci. Jistinu žalovaný mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně ověřila výši příjmů žalovaného a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, o zaplacení byl upomínán. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, , žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, nejpozději splatných dne , datum, spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatil.2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 2. dni v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5521,29 %. V případě prodlení žalovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V případě prodlení žalovaného po dobu dvou kalendářních měsíců se bez dalšího stává splatným celý dluh. Žalobkyně byla dále oprávněna požadovat okamžité splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Měsíční příjem žalovaného činil v dubnu roku 2023 částku , částka, , v květnu roku 2023 částku , částka, a v červnu roku 2023 částku , částka, (výplatní pásky, výpisy z účtu). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, (potvrzení o okamžité odchozí platbě). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek zesplatnila žalobkyně dne , datum, úvěr. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení dopisu (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhrad dlužné částky dopisem ze dne , datum, (předžalobní výzva).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Podle 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 40 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru žalovanému nejvýše 10 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy čtyřikrát. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik zřejmý, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních