11 C 159/2024-150 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 11. 6. 2024 domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému poskytla od 14. 12. 2018 – 18. 12. 2018 zdravotní péči. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče pojištěn v rámci systému zdravotního pojištění v České republice, proto je povinen náklady uhradit sám. Náklady na poskytnutou péči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2018 splatnou dne 17. 1. 2019 znějící na částku 16 656 Kč. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci zdravotní péči ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polska bez evidovaného pobytu na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Polsko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle Polsko Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:5. Žalobkyně poskytovala žalovanému zdravotní péči v období od 14. 12. 2018 – 18. 12. 2018. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně přijala žalovaného dne 14. 12. 2018 na oddělení urgentního příjmu a poskytla mu zdravotní péči. Dne 14. 12. 2018 s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. Poskytnutou zdravotní péči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2018 splatnou dne 17. 1. 2019 znějící na částku 16 656 Kč. Veškeré provedené úkony zdravotní péče byly specifikovány v příloze faktury, jejich cena byla stanovena v souladu s ceníkem výkonů nemocnice. Žalovaný svůj dluh dne 18. 12. 2018 uznal. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně upomenula k úhradě žalované částky; upomínka byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , kterou uvedl při přijetí do zařízení žalobkyně.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polsko jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky. Nadto je třeba poznamenat, že účastníci si v dohodě o poskytování zdravotní péče dohodli, že rozhodným právem je právo české, a to v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení Řím I.8. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle § 2636 odst. 2 příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.9. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.10. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče, což vyplynulo z doloženého záznamu o ošetření a přehledu provedených úkonů. Žalovaný výslovně uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí zdravotní péče ve smyslu § 2636 o. z. Jelikož žalovaný v době poskytnutí zdravotního ošetření nebyl pojištěn, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní cenu poskytnutých zdravotních úkonů v souladu s ceníkem výkonů nemocnice, tj. částku 16 656 Kč.11. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu shledal důvodnou a žalovanému uložil výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství, tj. úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (dle splatnosti faktury) až do zaplacení.12. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 600 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v náhradě nákladů řízení nezastoupeného účastníka, která je tvořena částkou 200 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.13. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.