13 C 227/2025-56 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 15 000 Kč, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se čerpané prostředky zavázal řádně a včas splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % ze sjednaného úvěrového rámce, přičemž splatnost měsíční splátky byla vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 16 017 Kč, na který uhradil částku 11 431 Kč. Žalovaný se však ocitl se splácením v prodlení, pročež žalobkyně úvěr ke dni 13. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která se ke dni sepsání žaloby skládala z jistiny ve výši 14 262,77 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 303 Kč a smluvních pokut ve výši 2 003 Kč, přičemž žalobkyně se dále domáhala zaplacení obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a na základě informací v kartě klienta. Žalobkyně také provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE. K ověření příjmové, resp. výdajové stránky si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od 8. 9. 2022 do 5. 12. 2022. Žalovaný také doložil výplatní pásku za říjen 2022 prokazující jeho pracovní poměr u zaměstnavatele. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že žalovaný žalobkyni po dobu téměř dvou let na předmětný úvěr pravidelně hradil splátky, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně je akciovou společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeným , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně splácet v měsíčních splátkách vždy ke 20. dni v měsíci, kdy minimálně výše měsíční splátky činila 3,31 % z úvěrového rámce (smlouva o úvěru ze dne 6. 12. 2022, úvěrové podmínky). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to v souladu s metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta (karta klienta, úvěrová zpráva, metodika posouzení úvěruschopnosti, výplatní páska, přehled pohybu na účtu žalovaného). Protože však žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 13. 2. 2025 vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy (zesplatnění úvěru ze dne 13. 2. 2025 včetně podacího archu). Žalovaný tak ke dni sepsání žaloby dlužil žalobkyni na jistině částku 14 262,77 Kč, na nákladech za vymáhání částku 1 303 Kč, na smluvní pokutě částku 2 003 Kč, na úrocích částku 3 914,13 Kč a na úroku z prodlení částku 467,86 Kč, přičemž žalovaný úvěr splácel cca rok a 9 měsíců (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 6. 3. 2025 včetně podacího archu).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalovaného smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 15 000 Kč s tím, že žalovaný měl čerpané prostředky splácet v měsíčních splátkách, což však porušil, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému umožnila čerpat úvěr do výše 15 000 Kč a žalovaný se čerpané prostředky zavázal spolu s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný na předmětný úvěr cca rok a 9 měsíců pravidelně splácel. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl se splácením úvěru v prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a úrokem ve výši stanovené dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon vyjádření ze dne 15. 9. 2025, neboť tvrzení v něm uvedená již měla být součástí samotné žaloby. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.