15 C 130/2025-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 13. 1. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 1. 2024. Žalovaný úvěr vyčerpal, ale do stanoveného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dne 5. 3. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dlužnou částku sestávající se z jistiny ve výši 16 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 141,03 Kč žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 15. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, a to za poplatek ve výši 10 141,03 Kč. Účelem poskytnutí úvěru bylo splacení předchozího spotřebitelského úvěru v částce 6 699,35 Kč, zbývající část měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 269 Kč s konečnou splatností dne 22. 1. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, RPSN 183,65 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 27 233,64 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 1. 2023, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, dne 13. 1. 2023 částku 9 300,65 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne 3. 3. 2025).8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému řádně oznámila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku).9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů předžalobní výzvou odeslanou dne 15. 3. 2025 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku).10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, což žalovaný neučinil a dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně, které byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 5. 3. 2025. Na svůj dluh žalovaný neuhradil nic.11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).22. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, v