15 C 139/2025-50 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím komunikace na dálku dne 24. 11. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalované dne 24. 11. 2020 vyplacena zápůjčka ve výši 150 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v celkové částce 396 810 Kč, zahrnující půjčenou jistinu, obchodní úrok 192 810 Kč a administrativní poplatek 54 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 6 614 Kč a závěrečné splátce 6 584 Kč. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 16. 3. 2025 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná dlužnou částka neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalované řádně splácet naplnila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, lustrací dokladů předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky, a dále především z informací získaných od žalované, a to předložením výpisů z účtu a výplatních pásek žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o půjčce, prokazujícími pravidelný měsíční příjem žalované. Z podkladů a informací, které předal žalovaná žalobkyni předala, vyhodnotila žalobkyně příjmy žalované na částku 27 587,16 Kč a pravidelné měsíční výdaje na částku 5 012,78 Kč. Na předmětnou zápůjčku žalovaná uhradila celkem částku 291 788 Kč.3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že jí současná finanční situace neumožňuje uhradit tak vysokou částku najednou, požádala o splátkový kalendář. Z nařízeného jednání soudu se omluvila. Žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavili, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 24. 11. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 150 000 Kč, a žalovaná se zavázala ji splatit v celkové částce 396 810 Kč, zahrnující půjčenou jistinu, obchodní úrok 192 810 Kč a administrativní poplatek 54 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 6 614 Kč a závěrečné splátce 6 584 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, RPSN 59,9 % Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, včetně splátkového kalendáře a sazebníku, obchodních podmínek žalobkyně, standardní informace o spotřebitelském úvěru).6. Částka zápůjčky byla žalované poskytnuta tak, že částka ve výši 34 208 Kč byla dne 24. 11. 2020 použita na úhradu předešlé zápůjčky a částka 115 792 Kč byla dne 24. 11. 2020 zaslána na účet žalované č. , č. účtu, (zjištěno z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online případ č. , hodnota, , výpisu z denního účtu žalobkyně).7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Zjistila, že žalovaná je rozvedená, má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnaná od roku 2012 s pravidelným příjmem, pravidelné splátky činí 7 000 Kč měsíčně, minimální měsíční výdaje 5 000 Kč (zjištěno z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, výplatního lístku, výpisu běžného účtu žalované za období od 8/2020 do 10/2020, kopie občanského průkazu žalované).8. Protože žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 16. 3. 2025 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu (zjištěno z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění ze dne 29. 1. 2025, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 19. 3. 2025).9. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 291 788 Kč, dále již ničeho (zjištěno z vyčíslení pohledávky ke dni 23. 5. 2025, předžalobní upomínky ze dne 17. 4. 2025).10. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku 150 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s příslušenstvím v celkové částce 396 810 Kč. Na svůj dluh žalovaná celkem uhradila částku 291 788 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.18. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).19. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.20. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak N