15 C 188/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se mu zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider, z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 36 000 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Úvěr byl vyplacen na účet č. , č. účtu, bankovním převodem, a to dne 10. 10. 2024 v částce 5 000 Kč. Žalovaný si dále objednal volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 15,36 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku celkové výši 11 646,29 Kč, přičemž žalovaná částka se jistina 5 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 6 366,43 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 15,36 Kč. Žalovaný ke dni podání návrhu dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Žalobkyní uzavřela se žalovaným dne 10. 10. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč, a to postupně i opakovaně, na základě žádosti žalovaného o čerpání prostřednictvím klientské sekce, na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 %, RPSN 2 140,13 %. Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , autorizace ověření totožnosti, předpisu denních splátek, informace pro spotřebitele).7. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky – nevyplněno, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 15 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 36 000 Kč (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného z databáze žalobkyně, dokumentu identifikované příjmy).8. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy), dne 10. 10. 2024 částku 5 000 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).9. Žalovaný nehradil pravidelné denní splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu ke dni 10. 2. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem. Zároveň jej vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 12 049,09 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut (zjištěno z e-mailu z 10. 2. 2025).10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 19. 6. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku).11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných denních splátkách. Protože tak nečinil, žalobkyně smlouvu ke dni 10. 2. 2025 vypověděla a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 12 049,09 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím zm