15 C 234/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 14. 4. 2025 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované převodem na účet žalované č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 6 338,15 Kč a úrok ve výši 12 % ročně z poskytnuté jistiny. Jistina, poplatek a úrok byly splatné ve 12měsíčních splátkách počínaje 11. 5. 2025. K posouzení úvěruschopnosti žalované si žalobkyně vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná uhradila pouze první splátku, žalobkyně proto úvěr ke dni 14. 7. 2025 zesplatnila. Ke dni podání návrhu žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 1 451 Kč. Dlužnou částku sestávající se z jistiny 10 000 Kč, nesplacené části poplatku 4 887,15 Kč, úrokem 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0004815630104332, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , za poplatek ve výši 6 338,15 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný ve 12měsíčních splátkách po 1 416 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, RPSN 196,83 %. Celková splatná částka 16 989,79 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 4. 2025, splátkového kalendáře).7. Žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, dne 11. 4. 2025 částku 10 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě).8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 14. 7. 2025).9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytla bezhotovostním převodem na její účet částku 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve 12měsíčních splátkách po 1 416 Kč, což žalovaná neučinila, když uhradila pouze částku 1 451 Kč, další splátku neuhradila ani na základě písemné výzvy žalobkyně.10. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).18. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).21. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, v tomto případě tedy řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované, a to ani provedeným výpisem lustrace z veřejně dostupných databází, výpisem z účtu žalované apod. Žalobkyně tak soudu neprokázala, že by před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované zkoumala.22. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná.23. Protože je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyně se může po žalované domáhat pouze úhrady finanční částky, kt