17 C 146/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne 7. 1. 2025 domáhali po žalovaném zaplacení částky 110 278 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu , Anonymizováno, , adresa, , obec , adresa, , a žalovaný na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2021 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 14. 2. 2023 užívá byt na adrese , adresa, , , adresa, . Žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 11 040 Kč, a od 1. 3. 2023 nájemné ve výši 11 170 Kč, a zálohy na služby ve výši 600 Kč. Nájemní vztah byl z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného ukončen dohodou ke dni 30. 11. 2023. Žalovaný ke skončení nájmu dlužil žalobcům nájemné za období březen 2023 až listopad 2023 v celkové výši 101 090 Kč, a dále škodu potřebnou k odstranění vad ve výši 4 000 Kč a nedoplatek za služby za rok 2023 ve výši 6 188 Kč. Dne 24. 7. 2024 uhradil žalovaný částku ve výši 1 000 Kč a navrhl splátkový kalendář po 1 000 Kč, což žalobci neakceptovali. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak marně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobci jako nájemci uzavřeli se žalovaným jako nájemcem dne 31. 5. 2021 nájemní smlouvu, na základě které se žalobci zavázali přenechat žalovanému k dočasnému užívání byt na adrese , adresa, , , adresa, a žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši 11 040 Kč měsíčně, posléze 11 170 Kč a zálohové platby ve výši 600 Kč měsíčně (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 31. 5. 2021, a výpisem z katastru nemovitostí ze dne 20. 12. 2024, dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 14. 2. 2023). Nájem bytu skončil ke dni 30. 11. 2023 a ke dni 1. 12. 2023 byl byt předán žalobcům (prokázáno protokolem op předání bytu ze dne 1. 12. 2023). Žalovanému vznikl nedoplatek na zálohách na služby ve výši 6 188 Kč za rok 2023 (prokázáno vyúčtováním služeb). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužného nájemného (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 3. 2. 2023 a ze dne 4. 3. 2023). Žalovaný navrhl splátkový kalendář ke splacení svého dluhu, a to nejprve v částkách kolem 3 000 Kč, který nedodržoval, a následně navrhl splacení dluhu po splátkách ve výši 1 000 Kč, na což reagoval žalobce a) tak, že s tímto nesouhlasil, neboť by splacení celého dluhu trvalo dlouhou dobu a nebyla by zohledněna inflace (prokázáno e-mailovými zprávami ze dne 16. 2. 2023, 16. 1.2024 a 26. 7. 2024). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobců (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2024).5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobci poskytli žalovanému byt k užívání, přičemž žalovaný se zavázal hradit za toto užívání nájemné a zálohy na služby. Nájemní vztah skončil ke dni 30. 11. 2023 a byt byl předán dne 1. 12. 2023. Žalovaný však neuhradil nájemné za období od března 2023 do listopadu 2023, ani náhradu škody ve výši 4 000 Kč a nedoplatek za vyúčtování služeb ve výši 6 188 Kč.6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Právní vztah mezi účastníky soud posoudil podle § 2201 a násl. zákona o. z. jako smlouvu o nájmu. Žalovaný se v nájemní smlouvě, ve znění dodatku č. 1, vedle nájemného ve výši 10 440 Kč, posléze zvýšeného na 11 170 Kč měsíčně zavázal hradit také zálohové platby ve výši 600 Kč měsíčně. Žalovaný žalobcům neuhradil nájemné a zálohovou platbu za období od března 2023 do listopadu 2023, a proto byl nájemní vztah ukončen a byt byl předán zpět žalobcům s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného nájemného, dlužných poplatků za služby a náhrady škody. Žalovaný však ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil (výrok I).8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové částce 26 155,7 Kč, vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 412 Kč, a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spoj. s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 278 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t., a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemný návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 970 Kč ve výši 3 773,7 Kč. Soud se neztotožnil se závěrem žalobců na přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 27 082,22 Kč, neboť žalobci do konečného výpočtu daně z přidané hodnoty zahrnuli i soudní poplatek, který však stojí mimo náklady právního zastoupení a daň z přidané hodnoty se z něho nepočítá tak, jak to učinili žalobci.10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.