17 C 261/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), poskytl dne , datum, žalovanému částku 24 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činí 39 211,55 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . poskytl dne žalovanému částku 24 000 Kč na základě smlouvy o úvěru s poplatkem 15 211,55 Kč, RPSN 257,71 % (prokázáno smlouvou o úvěru, dokladem o platbě, sdělením společnosti Air bank a.s.). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dne 15. 3. 2025 (prokázáno upomínkou).5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.6. Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Uzavřenou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, výše RPSN je nemravná, ostatně žalobkyně sama tento postup navrhla. Tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 24 000 Kč bez právního důvodu, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky na výzvu vrátit, což však neučinil. Postoupení pohledávky se řídí § 1879 a násl. občanského zákoníku.7. Žalobkyně se po žalovaném s ohledem na uvedené může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalovanému skutečně poskytnuta, tedy částky celkem 24 000, Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně vyčíslila v žalobních tvrzeních dlužnou jistinu ve výši 24 000 Kč, a jelikož tuto jistinu žalovaný žalobkyni neuhradil, ani po upomínkách, soud mu tuto povinnost uložil. (výrok I.)8. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 15. 3. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 3 dnů od doručení výzvy, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný se tak dostala do prodlení s úhradou dne , datum, . Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.9. Ohledně zbývající částky – poplatku za služby, a jejich příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na závěr o absolutně neplatné smlouvě o úvěru nárok na jejich úhradu žalobkyni nevznikl. (výrok II.)10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 984 Kč.11. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 569 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 504) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (2 400) vyjma soudního poplatku.12. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí 61 %, neúspěch 39 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 22 %, tedy z částky 4 473 Kč se jedná o částku 984 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně.13. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.