17 C 351/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 750 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce zastupoval jako advokát žalovaného na základě dohody o poskytování právních služeb, přičemž na základě smlouvy žalobce poskytoval žalovanému od 5. 4. 2024 do 28. 9. 2024 právní služby. Žalobce vystavil žalovanému fakturu za poskytnuté právní služby ve výši 21 750 Kč se splatností dne 10. 10. 2024. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván, však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu.4. Rozhodné právo soud určil tak, že vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky ve dvoustranných mezinárodních smlouvách aplikoval soud čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) s tím, že se jedná o aplikaci per analogiam, když poskytování právních služeb supluje platbu z uzavřené smlouvy, jejímž obsahem by byla úhrada poskytovateli za poskytnuté služby. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:6. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 9. 2023 dohodu, na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému právní služby, a žalovaný se zavázal hradit za tyto služby žalobci odměnu ve výši 2 900 Kč za každou hodinu (prokázáno dohodou o poskytování právních služeb ze dne 25. 9. 2023). Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování poskytnutých právních služeb znějící na částku 21 750 Kč se splatností dne 10. 10. 2024, a to za 7,5 hodiny po 2 900 Kč (prokázáno daňovým dokladem č. , IBAN, ze dne 30. 9. 2024). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 21 750 Kč, kterou zaslal žalovanému prostřednictví datové schránky i pošty na adresu , Jméno žalovaného B, , adresa, (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2025).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.9. Podle § 2435 o. z. příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.10. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.11. Soud po zjištění skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněný. Žalobce předložil listinné důkazy osvědčující jeho nárok na požadované žalované částky. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty právní služby v rozsahu 7,5 hodin a žalovaný se za tyto služby zavázal hradit 2 900 Kč za každou hodinu. Žalovaný své povinnosti hradit vystavená vyúčtování řádně a včas nedostál. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný něčeho uhradil, proto soud vycházel z tvrzení žalobce, které bylo podpořeno listinnými důkazy. Soud proto žalobci přiznal dlužnou částku ve výši 21 750 Kč spolu s úrokem z prodlení. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování.12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 088 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 1 980 Kč [§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 bod 5. ve spoj. s § 8 odst. 1 této vyhlášky] a 3 náhradami hotových výdajů po 450 Kč [§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky].14. Celkové náklady žalobkyně ve výši 8 378 Kč (zahrnující výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě [§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.] a na zákonné platební místo [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].