26 C 356/2025-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19. 8. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 15 545 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 1. 5. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 16 900 Kč, a to v platbách 14 000 Kč dne 1. 5. 2024, 600 Kč dne 23. 6. 2024, 800 Kč dne 1. 7. 2024, 500 Kč dne 18. 9. 2024 a 1 000 Kč dne 20. 9. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak je patrno z přiložených potvrzení o provedených platbách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 27. 2. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 28. 2. 2025. Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst. 2. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 15 545 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 267 Kč a smluvního úroku 3 278 Kč nejpozději splatných dne 27. 2. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 16. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše úvěrového rámce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vracet v minimálních měsíčních splátkách do 30 dní opakujících se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení, úroková sazba byla sjednána ve výši 80 % ročně, RPSN činí 117,10 % (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 5. 2024, obchodních podmínek pro produkt , Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 1. 5. 2024 částku 14 000 Kč, dne 23. 6. 2024 částku 600 Kč, dne 1. 7. 2024 částku 800 Kč, dne 18. 9. 2024 částku 500 Kč a dne 20. 9. 2024 částku 1 000 Kč (zjištěno z výpisů z běžného účtu). Žalovaný zaplatil částku ve výši 10 054 Kč (prokázáno Potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný byl o úhradu několikrát upomínán (prokázáno upomínkou ze dne 31. 10. 2024 a ze dne 27. 1. 2025). Protože žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo ke dni 27. 2. 2025 k zesplatnění celého úvěru (zjištěno upomínkou ze dne 27. 2. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek), což bylo žalovanému řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne).5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše úvěrového rámce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vracet v minimálních měsíčních splátkách do 30 dní opakujících se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení, úroková sazba byla sjednána ve výši 80 % ročně, RPSN činí 117,10 %. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 1. 5. 2024 částku 14 000 Kč, dne 23. 6. 2024 částku 600 Kč, dne 1. 7. 2024 částku 800 Kč, dne 18. 9. 2024 částku 500 Kč a dne 20. 9. 2024 částku 1 000 Kč. Žalovaný zaplatil pouze částku ve výši 10 054 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl sjednán roční úrok ve výši 80 %, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) bylo sjednáno ve výši 117,10 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k měsíci květnu 2024 nejvýše 9,31 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).12. Výše sjednaného úroku a RPSN ve smlouvě o revolvingovém úvěru je zcela zjevně hrubě nemravná.13. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).14. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečno