5 C 101/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala určení, že žalobkyně není vlastníkem vozidla specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že na základě kupní smlouvy ze dne 21. 8. 2016 převedla vlastnické právo k tomuto vozidlu na žalovaného, kdy byl žalovaný dle smlouvy povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, což však neučinil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.4. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4625/2018). Určovací žaloba ve smyslu § 80 o. s. ř. je zásadně žalobou preventivního charakteru a má místo jen tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, případně v těch případech, v nichž tento typ žaloby účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). V daném případě má soud za to, že naléhavý právní zájem na určení je dán, neboť žalobkyně je stále vedena v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, ačkoliv jej žalovanému prodala a fyzicky předala, a bez tohoto určení není bez součinnosti žalovaného schopna zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem, a protože nemá možnost reálně ovlivnit nakládání s vozidlem, hrozí jí jako zapsanému vlastníkovi vozidla i reálná majetková újma. Navíc sama skutečnost, že nový vlastník vozidla nekomunikuje a odmítá provést příslušné změny v registru vozidel, či je k takovému přepisu lhostejný, svědčí o naléhavém právním zájmu na určení vlastnictví (srov. Pl. ÚS 114/20).5. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a o. s. ř. a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.6. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:7. Žalobkyně jako prodávající uzavřela dne 21. 8. 2016 se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo , jméno FO, registrační značky , SPZ, . Žalovaný žalobkyni uhradil kupní cenu a žalobkyně žalovanému předala předmětné vozidlo. Dle čl. 1.4 kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel, což neučinil (kupní smlouva č. , Anonymizováno, ze dne 21. 8. 2016, příjmový doklad ze dne 21. 8. 2016, protokol o předání vozidla ke kupní smlouvě č. 1227665 ze dne 21. 8. 2016, faktura č. 1004162074). Žalovaný byl k přepisu vozidla vyzván také předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2024 včetně potvrzení o podání).8. Na základě shora provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající se žalovaným jako kupujícím uzavřeli kupní smlouvu dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo výše specifikované vozidlo, kdy žalovaný uhradil žalobkyni kupní cenu a žalobkyně žalovanému vozidlo odevzdala. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost zajistit na své náklady změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to ve lhůtě dle § 8 odst. 2 citovaného zákona. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by tvrzení žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 285 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 500 Kč za každý z jednoho a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění) dle § 8 odst. 1 věty první, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 700 Kč za jeden úkon právní služby (sepis žaloby) dle § 8 odst. 1 věty první, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.