13 C 40/2026-53 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemenu bydlení za úplatu k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, k ložnici, pokoji a koupelně v přízemí domu č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovité věci“), trvající do smrti žalobce. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí. Účastníci jsou bývalí manželé, kdy jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 15 C 352/2022 – 51, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2023. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 28 C 285/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 14 Co 299/2024, bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobce, že nemovité věci jsou součástí SJM žalobce a žalované, tedy bylo stanoveno, že nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalované na základě notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žalobu na vyklizení, v níž se domáhá, aby žalobce vyklidil předmětné nemovité věci, kdy žalobě bylo vyhověno. Žalobce nemovité věci dále užívá. Žalobce měl za to, že u něho nastaly takové okolnosti, které prokazují jeho potřebu bydlet v nemovitých věcech. Především skutečnost, že žalobce nemá jinou možnost bydlení. Z výlučných prostředků žalobce byly dokoupeny i pozemky související s již vlastněnými nemovitostmi, přesto byly v katastru nemovitostí zapsány na žalovanou. Žalobce investoval do rekonstrukce domu částky v rozsahu několika milionů korun. I když v důsledku rozvodu manželství nevedou účastníci společnou domácnost, akceptovali užívání domu tak, že žalovaná obývá druhé nadzemní podlaží a žalobce přízemí s tím, že v tomto směru žádné konflikty nevznikají. Žalobce do současné doby hradí převážnou část nákladů spojených s užíváním domu. I do budoucna je dle žalobce zcela neekonomické, a dokonce pro žalovanou nevýhodné, aby náklady spojené s nemovitostmi hradila výlučně ze svých příjmů.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že měla za to, že žaloba je nedůvodná a zcela zjevně účelová, kdy snahou žalobce je toliko odvrátit pro něj nepříznivý důsledek, kdy je nucen nemovité věci vyklidit, poté co zaniklo jeho právo je užívat. Povinnost vyklizení nemovitých věcí byla žalobci uložena na základě rozsudku Obvodního soudu pro, Anonymizováno, Prahu 5, č. j. 13 C 536/2024-115, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 20 Co 15/2026- 172. V daném případě nejsou jakékoli důvody pro zřízení práva věcného břemene ve prospěch žalobce k nemovitým věcem, a to v jakémkoliv rozsahu. Žalobcem tvrzené důvody jsou čistě ekonomicko-majetkové, a to pouze na straně žalobce. Žalobce měl dostatek času si zajistit vlastní bydlení. Pro zřízení věcného břemene bydlení není ani rozhodné, za jaké prostředky byly nemovité věci nabyty či rekonstruovány. Důvodem pak nemůže být ani to, že žalobce nevede se žalovanou společnou domácnost a soužití by dle žalobce mohlo být bezkonfliktní, když žalovaná je jiného názoru a v tomto směru bylo žalobci na základě uvedených rozsudků uloženo nemovité věci vyklidit a vystěhovat se. Vyhovění návrhu žalobce by vyvolalo zcela bezprávní stav, kdy žalovaná by po dobu života žalobce byla omezena ve svém vlastnickém právu k nemovitým věcem.3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitých věcí (výpis z katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, ).5. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 15 C 352/2022–51. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že se z manželství se narodily dvě, v dané době již zletilé děti. Žalovaná tehdy pracovala ve firmě žalobce, nepovažovala se však na něm ekonomicky závislá. Účastníci bydleli v rodinném domě ve vlastnictví žalované, každý z nich obýval jedno patro, měli společný pouze vchod a kuchyň. Hospodařili každý samostatně přibližně od roku 2019, kdy se žalobce odstěhoval k přítelkyni (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 15 C 352/2022–51).6. Rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 28 C 285/2023–144, byla žaloba žalobce na určení, že nemovité věci jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů, zamítnuta. V odůvodnění rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že notářský zápis, jímž byla mezi účastníky dle § 143a tehdy platného obč. zák. uzavřena smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, představuje kvalifikovanou formu dohody účastníků, která však neobsahovala pouze dohodu o tom, že dosud společné nemovité věci získá do výlučného vlastnictví žalovaná, ale také další ujednání o tom, že žalobce obdrží finanční prostředky, které použije na peněžitý vklad do nově zakládané společnosti , právnická osoba, ., což fakticky učinil a dále ujednání o tom, že se společné jmění manželů zužuje rovněž o budoucí příjmy účastníků ze zaměstnaneckého poměru, z podnikatelské činnosti, z podílů na zisku ze sdružení, z podílů tichého společníka a z dividend a rovněž o movité i nemovité věci nabyté po uzavření této dohody jedním z účastníků, a to včetně budoucích závazků každého z účastníků. Oba účastníci se podle takto učiněné dohody od doby jejího uzavření fakticky chovali a jednali, tedy nakládali s takto získaným majetkem jako s výlučným, a to jak pokud jde o žalovanou, která ve své výpovědi v řízení o rozvod uvedla, že si společný majetek účastníci již před lety vypořádali, a proto také další nemovitosti po cca 5 letech od notářského zápisu v intencích uvedeného nabývala do výlučného vlastnictví, tak i pokud jde o žalobce, který se svými příjmy z podnikání obdobně nacházel jako s výlučným majetkem a dle svého tvrzení pouze přispíval žalované na provoz jejího domu, a následně v rámci vypořádání požadoval investice do domu pocházející z jeho příjmů z podnikání (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 28 C 285/2023–144).7. Rozsudkem zdejšího soudu, č. j 13 C 536/2024–115, byla žalobci uložena povinnost vystěhovat se a vyklidit nemovité věci. V rozhodnutí je uvedeno, že soud také přihlédl ke skutečnosti, že žalobce (v tamní věci žalovaný), ač byl notářský zápis uzavřen již v roce 2003, po celou dobu proti dohodě o zúžení společného jmění účastníků nijak až do roku 2023, kdy podal žalobu ke zdejšímu soudu, nebrojil, naopak jednal v souladu s tímto notářským zápisem. Žalobce se až v souvislosti s rozvodem manželství a domáháním se žalované (v tamní věci žalobkyně), aby se žalobce z nemovitých věcí vystěhoval, následně začal soudní cestou domáhat určení neplatnosti předmětného notářského zápisu z důvodu, že tento uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, a až v okamžiku, kdy bylo soudy uzavřeno, že tvrzení žalobce není opodstatněné a důvodné, od dohody o zúžení společného jmění účastníků odstoupil. Soud považoval jednání žalobce za zcela účelové, kdy žalobce, aniž by do roku 2023 čehokoli proti notářskému zápisu namítal, až po cca 22 letech od něho odstoupil, a to právě v důsledku toho, že se žalovaná začala domáhat jeho vystěhování z nemovitých věcí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 13 C 536/2024–115). Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání (odvolání proti rozsudku, doplnění odvolání). Odvolací soud potvrdil rozsudek zdejšího soudu. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že se v daném případě jednalo o svobodné rozhodnutí žalobce, který se prostřednictvím dohody o zúžení společného jmění zbavil majetku z důvodu hrozby daňové exekuce, aby nemusel plnit uloženou daňovou povinnost. Žalobce od počátku věděl, že dohoda je pro něho „ekonomicky nevýhodná“, věděl, že dříve společný majetek přechází do výhradního vlastnictví žalované, a učinil tak výhradně proto, aby „odklonil“ tento dříve společný majetek od možného exekučního postihu. Takovou motivaci k uzavření smlouvy, kterou její účastník cíleně obchází zákon, nelze označit za tíseň při právním úkonu. Odvolací soud rovněž neshledal návrh žalované na vyklizení nemovitých věcí žalobcem v rozporu s dobrými mravy. Žalobce měl dostatečný časový prostor k tomu, aby si opatřil jiné bydlení, kdy by zamítnutí žaloby o vyklizení nemovitých věcí jen konzervovalo stávající sta a žalované by odepřelo výkon jejího vlastnického práva. Ze stejného důvodu také odvolací soud zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí o jeho žalobě na zřízení práva věcného břemene bydlení (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 15/2026–172).8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti