15 C 16/2026-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 10. 4. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku (verifikační SMS) uzavřena smlouva o úvěru č. 208479, kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr do výši 30 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala splácet z jistiny smluvní úrok ve výši 40 % p.m., a to vždy nejpozději do 10. dne v měsíci. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas ani přes opakované výzvy, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč (a to případně i z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované) a dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 6 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru nejpozději splatných dne 13. 8. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru a smluvní pokuty v kapitalizované výši 6 465 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 208479, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala každý měsíc, vždy nejpozději ke 10. dni v měsíci, splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů činila 5 517,16 % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 208479).7. K posouzení úvěruschopnosti žalované měla žalobkyně k dispozici výplatní pásku žalované za období 12/2023 a 2/2024 (zjištěno z výplatních pásek).8. Žalobkyně zaslala dne 10. 4. 2024 na účet žalované č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , částku 15 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě.).9. Protože žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 10. 8. 2024 zesplatnila, žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 41 173Kč, a to do tří dnů od doručení oznámení (zjištěno z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 10. 2025)10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 9. 2024 včetně podacího lístku).11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka v celkové výši 15 000 Kč, se splatností na dobu neurčitou, kdy žalovaná se zavázala každý měsíc, vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 10. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu žalobkyně.12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).23. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost kladenou zákonem o