15 C 304/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru Cofidis Pay č. 33059548, zavázala se žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal dne 1. 11. 2024 částku ve výši 32 893 Kč, kterou žalobkyně převedla na účet č. , č. účtu, a označila ji variabilním symbolem čísla smlouvy o úvěru. Částka byla převedena ve prospěch účtu obchodníka, s nímž žalovaný uzavřel kupní smlouvu za zboží. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje i náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč – 400 Kč za první upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč pro ukončení smlouvy ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce. Dlužná částka 38 729,52 Kč, se sestává z jistiny ve výši 32 893 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, pojistného ve výši 832,10 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 2 504,42 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 32 893 Kč ode dne 17. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaný ke dni podání tohoto návrhu dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 31. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru Cofidis Pay č. 33059548, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 40 000 Kč na nákup mobilního telefonu. Částka k čerpání úvěru (kupní cena) činila 32 893 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s pojistným ve výši 1 784 Kč. Roční úroková sazba činila 18,86 % (zjištěno ze smlouvy č. 33059548).7. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 53 700 Kč čistého měsíčně, náklady na bydlení, hypotéky a jiné jsou 0 Kč, splátky úvěrů činí 14 000 Kč měsíčně. K ověření tvrzení žalovaného při posouzení jeho úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici občanský průkaz. Dále provedla ověření v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a registru CRIF (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti).8. Žalobkyně zaslala dne 1. 11. 2024 na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, (r. smlouvy), částku 32 893 Kč (zjištěno z oznámení o odchozí platbě).9. Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy neuhradil ničeho (zjištěno z přehledu platební bilance).10. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto od smlouvy o úvěru odstoupila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu (zjištěno z oznámení o odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2025).11. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 28. 7. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2025 včetně podacího archu).12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalovaný čerpal převodem přímo na účet obchodníka úvěr ve výši 32 893 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho.13. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.20. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).21. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).24. Soud