17 C 25/2026-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, .,) se sídlem , jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 3. 2. 2023 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 67 770,03 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 11. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dne 27. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši 67 770,03 Kč žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně zaslané dne 19. 12. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2023 smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem do výše 40 000 Kč, který může být změněn, s termínem splatnosti do data výpisu, s tím, že minimální částka, která musí být zaplacena do termínu splatnosti, je 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší. Výpůjční úroková sazba z otevřeného zůstatku úvěru byla sjednána ve výši 0,4026 % za den, 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN 299,98 %. Celková splatná částka 71 838,95 Kč při částce úvěru 40 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 2. 2023).7. Žalovaný načerpal v období od 3. 2. 2023 do 18. 11. 2025 celkem částku 157 400 Kč. Žalovaný žalované ve stejném období zaplatil částku 183 900 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě, přehledu platební historie žalované).8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované řádně oznámila (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.01.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2025 včetně podacího lístku).9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný neučinil (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 12. 2025 včetně podacího lístku).10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný načerpal částku v celkové výši 157 400 Kč. Žalobkyni uhradil částku 183 900 Kč. V tomto ohledu soud vycházel především z platební historie předložené žalobkyní. Soud konstatuje, že konečná dlužná částka na předmětném výpise je sice uvedena ve výši 67 770,03 Kč, nicméně k této žalobkyně dospěla tak, že platby učiněné žalovaným započetla primárně na úhradu příslušenství.11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).22. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, v tomto případě tedy řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného, a to ani provedeným výpisem lustrace z veřejně dostupných d