18 C 25/2026-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy byl žalovanému otevřen účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upozorňován na vzniklý nepovolený debet na výše uvedeném účtu a vyzýván k jeho vyrovnání. Žalovaný na výzvy žalobkyně nikterak nereagoval a byl i nadále v prodlení s plněním závazků, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy ke dni , datum, a dne , datum, žalovanému účet zrušila. Účet žalovaného ke dni zrušení evidoval nepovolený debet ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, včetně příslušenství. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě vyjádřila s tím, že souhlasí, aby v dané věci nebylo nařízeno jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Nigérie s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Nigérie nejsou stranami mezinárodní smlouvy, kterou by v posuzovaném případě bylo možné aplikovat, určil soud rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po , datum, . Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu: Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o ČSOB plus kontu na základě které byl žalovanému otevřen účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl oprávněn použít peněžní prostředky pouze do výše disponibilního zůstatku účtu (včetně případně sjednaného přečerpání); v důsledku jeho přesažení (bez ohledu na to, zda k němu dojde využitím více peněžních prostředků ze strany žalovaného, nebo zúčtováním poplatků či dalších plateb ze strany žalobkyně) dojde ke vzniku debetního zůstatku. O vzniku debetního zůstatku žalobkyně žalovaného účtu zpravidla informuje nejprve formou SMS; případné další výzvy a upomínky jsou zpoplatněny dle sazebníku. Žalovaný byl povinen debetní zůstatek ihned uhradit. Žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit z důvodu jejího podstatného porušení ze strany žalovaného; za takové porušení je vždy považován vznik debetního zůstatku na účtu (smlouva ze dne , datum, ). Dle čl. A odst. 10 předsmluvních informací a obchodních podmínek pro účty a platby, které byly nedílnou součástí smlouvy o účtu, se právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným řídí právem České republiky (obchodní podmínky). Žalovaný se na otevřeném účtu dostal platbami provedenými v období od , datum, do , datum, do nepovoleného debetu v záporné výši , částka, (historie účtu). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalované informovala, že je jeho účet stále v mínusu a vyzvala ho, aby zajistil na účtu dostatečný zůstatek (výzva). Opakovaně pak žalobkyně žalovaného vyzvala k vyrovnání debetního zůstatku na běžném účtu, jinak žalobkyně od smlouvy odstoupí (upomínka). Žalobkyně následně v důsledku nepovoleného debetu žalovaného od smlouvy odstoupila dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě debetního zůstatku (odstoupení od smlouvy). Žalobkyně následně z důvodu přečerpání povoleného debetu účet žalovaného zrušila, o čemž ho informovala dopisem ze dne , datum, (oznámení o zrušení účtu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení naposledy předžalobní upomínkou ze dne , datum, (předžalobní upomínka) odeslanou téhož dne (podací arch).5. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:6. , jméno FO, Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Z důvodu absence mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Nigérií upravující kolizní normy se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. A odst. 10 obchodních podmínek žalobkyně.7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah o platební službě založený smlouvou o účtu podle § 127 písm. a) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve spojení s § 2669 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále též „o. z.“). V souladu s § 1751 o. z. část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky žalobkyně, které tak tvořily nedílnou součást smlouvy. Dle § 215 odst. 1 písm. e) zákona o platebním styku poskytovatel může vypovědět závazek ze smlouvy o základním platebním účtu pouze tehdy, jestliže majitel základního platebního účtu poruší podstatným způsobem smlouvu o základním platebním účtu. Žalovaný dosáhl na svém účtu zůstatku záporné hodnoty, ke dni , datum, se jednalo o minus , částka, , čímž žalovaný porušil sjednanou povinnost použít peněžní prostředky pouze do výše disponibilního zůstatku účtu, ani přes výzvu žalobkyně pak tuto zápornou hodnotu žalovaný nevyrovnal. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení částky odpovídající zápornému zůstatku na účtu žalovaného ve výši , částka, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po zániku smlouvy o účtu, tj. od , datum, do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, přičemž žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za každý úkon právní služby vykonaný advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 6 stejného ustanovení ve výši , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění), dále pak náhrada za 21% daň z přidané hodnoty stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. l o.s.ř.).