70 C 15/2026-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 18.9.2025 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny dodané na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2.2.2024 do odběrného místa na adrese , adresa, .2. Za období od 2.2.2024 do 5.12.2024 vystavila žalobkyně za dodávku a odběr elektřiny žalovanému dne 15.8.2024 fakturu č. , hodnota, na částku 5 608 Kč se splatností dne 2. 9. 2024, dne 5.12.2024 fakturu č. , hodnota, na částku 5 280 Kč se splatností 23.12.2024.3. Celkem byla za dodávku elektřiny, včetně související služby žádána žalobkyní částka 10 888 Kč (5 608 Kč + 5 280 Kč)., právnická osoba, zaplacení nedoplatku byl žalovaný žalobkyní písemně několikrát upomenut, naposledy upomínkou před podáním žaloby ze dne 17.7.2025.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné tvrzení žalobkyně nerozporoval.6. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.7. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Arménií, proto soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).8. Z listinných důkazů soud učinil skutková zjištění, že dne 2.2.2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným na základě žádosti žalovaného uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/8419498, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu a ostatní služby zaplatit sjednanou cenu. Cena za odebranou elektřinu byla sjednána v cenovém tarifu PRE PROUD BASIC. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31.1.2026 s možností prolongace. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky dodávky a Ceník smluvních pokut (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy – žádost o změnu / uzavření / ukončení smlouvy a z Potvrzení - smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny).9. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 15.8.2024 fakturu č. , hodnota, za období od 2.2.2024 do 13.8.2024 za celkové množství odebrané elektřiny 1259 kWh, na základě níž požadovala uhradit nedoplatek ve výši 5 608 Kč po zohlednění uhrazených záloh (6 000 Kč) . Splatnost vyúčtování byla stanovena na den 2.9.2024 (zjištěno z faktury č. , hodnota, ).10. Následně žalobkyně žalovanému vystavila dne 5.12.2024 mimořádnou fakturu č. , hodnota, za období od 14.8.2024 do 5.12.2024 za celkové množství odebrané elektřiny 579 kWh, na základě níž požadovala uhradit nedoplatek ve výši 5 280 Kč. Splatnost vyúčtování byla stanovena na den 23.12.2024 (zjištěno z faktury č. , hodnota, ).11. Naposledy byl žalovaný na úhradu dluhu upomenut předžalobní výzvou odeslanou žalovanému poštou na adresu uvedenou ve smlouvě a rovněž na sdělenou e-mailovou adresu (zjištěno z předžalobní upomínky 17.7.2025).12. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyně řádně své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný jich však nedostál, když řádně nehradil cenu za poskytnuté služby dle zaslaných vyúčtování, konkrétně neuhradil celkem částku 10 888 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslané upomínce a v řízení existenci a výši dluhu nikterak nesporoval.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).14. Podle ust. § 50 odst. 2 věty první energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a za související služby v elektroenergetice.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu žalovanému na sjednané odběrné místo a žalovaný se zavázal řádně a včas za dodanou elektřinu platit, což však nečinil, proto vznikl žalovanému dluh vůči žalobkyni ve výši 10 888 Kč tvořený neuhrazeným nedoplatkem za dodanou energii.16. Vedle úhrady dluhu za poskytnutou dodávku elektřiny má žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroku v souladu s ust. § 1970 odst. 1, 2 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena v souladu s návrhem žalobkyně, která jej požadovala z celkové dlužné částky ode dne následujícího po dni nejzazší splatnosti uvedené ve vyúčtování (tj. dnem 24.12.2024) a trvá až do jejího úplného uhrazení.17. Soud žalobě pro shora uvedené vyhověl a o lhůtě k plnění rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., kdy soud neshledal důvod k jejich prodloužení (výrok I.).18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhlášky“), a to za úkony návrh ve věci samé, výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 000 Kč, když z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období a výší dlužné částky, proto se jedná se ve smyslu ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru a náleží žalobkyni snížená náhrada (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).