18 C 336/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne 24. 4. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 20. 9. 2007 se [právnická osoba] Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu Kyperské republiky, původní věřitel je obchodní korporací českého práva. Žalovaná je občanem České republiky. S ohledem na obvyklé bydliště žalované v České republice je dána pravomoc českých soudů k projednání sporu ustanovením čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), kdy domovské státy účastnic tohoto řízení jsou členy Evropské unie. S ohledem na to, že původní smlouva byla uzavřena mezi českou právnickou osobou a českým občanem na území České republiky, nenabízí se použití jiného než českého právního řádu. Nad to strany svůj vztah podřídily českému právu (č. 9 Obchodní podmínek osobní půjčky). Ze založených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela dne 20. 9. 2007 smlouvu o osobní půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 8 698 Kč, splatných vždy 15. den v měsíci s datem splatnosti první splátky dne 15. 11. 2007. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba 12, 9 %, RPSN byla vyčíslena ve výši 17, 12 %. Banka žalované dohodnutou částku zaslala na její účet dne 4. 10. 2017 Součástí smlouvy jsou i Obchodní podmínky osobní půjčky. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, proto byla opakovaně upomínkami ze dne 4. 6. 2009 a 5. 5. 2009 žádána o zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 10. 12. 2009 banka závazek žalované zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Z listin vztahujících se k postoupení pohledávky vyplývá, že tato byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2016 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 10. 2016 v rámci předžalobní výzvy. V řízení bylo prokázáno, že účastníci, respektive právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách. Žalované byla vyplacena sjednaná částka, avšak nebyla v plném rozsahu vrácena, aniž by žalobkyně požadovala vrácení celé, žalovanou nesplacené, částky. Tyto skutečnosti byly prokázány Smlouvou o využívání bankovních služeb, žádostí o osobní půjčku, příkazem k úhradě částky 400 000 Kč, výzvami k zaplacení pohledávky, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou. Oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s listinami prokazujícími postoupení pohledávky na žalobkyni, výší postoupené pohledávky a poštovním podacím archem, byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Po právní stránce soud věc posoudil podle dle podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) s odkazem na § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na ust. § 369 obch. zák, když tento žalobkyně požadovala pouze za dobu od zesplatnění pohledávky. Ohledně nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 040 Kč, odměnou advokáta ve výši 3 140 Kč za jeden úkon podle § 7, § 8 odst. 1. § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátu a náhradách advokátu za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) za 2, 5 úkonů právní služby (nekvalifikovaná předžalobní výzva, převzetí a příprava, sepis a podání žaloby) a 3 režijních paušálů po 00 Kč dle § 13 odst- 3 a. t. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH, náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (kromě soudního poplatku). Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 12 611, 50 Kč, kterou soud uložil žalované s odkazem na ust. 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.