11 C 407/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 4. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. V žalobě tvrdila, že účastníci dne 1. 11. 2019 uzavřeli smlouvu o nájmu vozidla, na jejímž základě byl žalovaný povinen platit žalobkyni měsíčně částku ve výši 15 000 Kč, vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, a to za nájem vozidla, které měl žalovaný v užívání od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020. Žalovaný nájemné neuhradil a do prodlení s úhradou celkového nájemného ve výši 45 000 Kč se dostal dnem 10. 2. 2020. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout s tím, že s žalobkyní žádnou smlouvu o nájmu vozidla neuzavřel, podpisy na nájemní smlouvě i protokolu o předání a převzetí vozidla nejsou jeho vlastnoručními podpisy, jedná se o falsa, vozidlo po uvedené období ani neužíval, měl ho od žalobkyně zapůjčeno na jediný den (konkrétně 29. 11. 2019), kdy z něj pořídil fotografii své osoby a 2x s ním špatně parkoval. Za tyto dva dopravní přestupky byly žalobkyni uloženy pokuty, kterých se týkala žalobkyní doložená SMS komunikace účastníků, a které je žalovaný připraven žalobkyni dodatečně uhradit. 3. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dne 1. 11. 2019 žalobkyně podepsala smlouvu o nájmu vozidla a Protokol o předání a převzetí vozidla s datem předání 1. 11. 2019 a datem vrácení vozidla dne 8. 2. 2020, vyhotovené v písemné formě, na jejichž základě měla žalobkyně přenechat konkretizované osobní motorové vozidlo do úplatného užívání žalovanému jakožto nájemci na dobu určitou od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020 za nájemné ve výši 15 000 Kč, splatné vždy nejpozději k 10. kalendářnímu dni měsíce, za který je nájemné placeno (viz cit. smlouva o nájmu vozidla a cit. Protokol o předání a převzetí vozidla). 4. Rozhodující žalobní tvrzení, že nájemní smlouvu uzavřel i žalovaný, v řízení prokázáno nebylo. Žalovaný popřel, že by tuto smlouvu podepsal a rovněž tak sporoval i podpis za osobu nájemce na uvedeném protokolu o předání a převzetí vozidla. SMS komunikace účastníků z října až prosince 2020, jakož i fotografie zachycující vozidlo a žalovaného v interiéru vozidla, či výzvy správního orgánu adresované žalobkyni k úhradě částek za spáchané dva dopravní přestupky ze dne 29. 11. 2019 (vše na č. l. 41 - 44 spisu), neprokazují uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky, jakož ani žalobkyní tvrzenou fakticitu užívání vozidla žalovaným v době od listopadu 2019 do ledna 2020 Tyto důkazy prokazují pouze to, že žalovaný dne 29. 11. 2019 řídil motorové vozidlo žalobkyně, s nímž se dopustil 2x dopravního přestupku (chybné parkování), a že v měsíci říjnu 2020 spolu účastníci vedli komunikaci ohledně blíže nespecifikovaných finančních prostředků. Uvedená SMS komunikace účastníků pak v žádném případě neprokazuje ani doplňující tvrzení žalobkyně o tom, že na jejím základě měl žalovaný uznat dluh a navrhnout splátky, neboť z jejího obsahu se nic takového nepodává. Naopak, v SMS komunikaci ze dne 4. 12. se hovoří výlučně o nájmu bytu, nikoliv nájmu osobního motorového vozidla. Ve vztahu k uplatněnému žalobnímu nároku je tedy tato SMS korespondence účastníků zcela bezobsažná. 5. Ač soud procesně poučil žalobkyni dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodující sporná tvrzení o tom, že mezi účastníky byla dne 1. 11. 2019 uzavřena nájemní smlouva, kterou se měl žalovaný zavázat platit žalobkyni za nájem konkretizovaného vozidla částku 15 000 Kč měsíčně, a že žalovaný v rozhodném období listopad 2019 až leden 2020 vozidlo užíval, žalobkyně další důkazy neoznačila a v řízení tak ohledně těchto sporných tvrzení neunesla důkazní břemeno. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně neprokázala tvrzený smluvní vztah účastníků, na jehož základě měla žalovanému dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“), vzniknout povinnost hradit za případné užívání osobního motorového vozidla v období od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020 částku 15 000 Kč měsíčně, a rovněž ani neprokázala fakticitu užívání tohoto vozidla žalovaným v uvedeném období od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020, v důsledku čehož by bylo jeho povinností platit žalobkyni ekvivalent nájemného ve smyslu ust. § 2991 a násl.obč. zák. V důsledku neunesení důkazního břemene žalobkyně o rozhodujících sporných skutečnostech proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok II. rozsudku).