18 C 110/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou formou elektronického platebního rozkazu dne 21. 10. 2020 domáhá zaplacení částky 2 345 Kč s příslušenstvím na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [název], typ Fusion, [registrační značka] uzavřené s žalovaným dne [datum] s počátkem pojištění téhož dne. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku, pojistné bylo stanoveno částkou 5 970 Kč a mělo být hrazeno ročně. Pojištění zaniklo dne 3. 1. 2020 v souladu s ust. § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, neboť žalovaný nezaplatil pojistné za celé pojistné období. Při zániku pojištění má pojistitel právo na pojistné za období, kdy pojištění trvalo. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Protože je žalovaný běloruským státním příslušníkem, soud se nejprve zabýval tím, zda je pravomocný k rozhodnutí o této věci. Protože právní vztah mezi účastníky vznikl na území členského státu EU, aplikoval soud Nařízení Rady č. 1215/2012, dle kterého může pojistitel žalovat pouze u soudu toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba, za situace, kdy má žalovaný povolen trvalý pobyt v ČR na adrese uvedené v záhlaví rozhodnutí. Soud má tedy za to, že byla založena pravomoc českého soudu v této věci rozhodnout. Použití českého práva soud dovodil z čl. 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy (Řím I), když strany si smlouvou stanovily použití právního řádu ČR. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný neuhradil na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], sjednané pojistné za období od 18. 9. 2020 do 3. 1. 2020 v alikvotní výši 2 345 Kč, splatné nejpozději dne 3. 1. 2020, když tyto skutečnosti vyplývají z provedených důkazů – pojistné smlouvy, bilance pojistné smlouvy, oznámení o zániku pojištění, upomínek a k nim náležejících dokladů prokazujících doručování listin žalovanému. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí s odkazem na ust. § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve spojení s § 2759 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a § 1970 o. z. v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží ji proto náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně pak spočívaly v nákladech za právní zastoupení, a to 3 úkonů právní pomoci dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96Sb. (dále jen„ AT“) á 200 Kč (předžalobní výzva, příprava a převzetí, sepis a podání žaloby), 3 paušálů dle ust. § 14b odst. 5 AT á 100 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (kromě soudního poplatku). Celkem na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované straně k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.