18 C 300/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se svým návrhem domáhá vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou (dále jen„ žalovaný“) byla dne 18. 12. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se zavázal vrátit včetně úroku ve výši 1 200 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč, hotovostního inkasa splátek ve výši 2 400 Kč a doplňkových služeb ve výši 720 Kč (poplatky), a to v 60 týdenních splátkách po 192 Kč počínaje 25. 12. 2018 s poslední splátkou dne 11. 2. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 1 000 Kč na úrok a sjednané poplatky ve výši podrobně specifikované v žalobě. Sjednaný úrok činí 18, 96 %. Pohledávka žalovaného byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Ze zákaznické karty vyplněné dne 18. 12. 2018 původní věřitelkou soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byl žalovaný dotazován na své osobní, sociální a majetkové poměry a předložila poskytovateli zápůjčky doklady tyto poměry prokazující s tím, že byl zjištěn jeho použitelný příjem ve výši 14 600 Kč měsíc. Dále svým podpisem na této kartě potvrdil, že mu bylo poskytnuto poučení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pravdivost sdělených údajů a to, že se nenachází v insolvenčním řízení. S žalovaným byla tentýž den uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 192 Kč s poslední splátkou ve zbytku. Žalovaný se kromě zapůjčené částky zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 200 Kč a úrok z prodlení 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso a pojištění. Žalovaný byl zároveň seznámen z RPSN. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost splnil a žalovanému částku vyplatil v hotovosti, žalovaný však svých povinností nedostál a dluží částku právě žalovanou. Z výzvy k úhradě závazků a oznámení o postoupení pohledávky (včetně podacích lístků pošty), má soud za prokázané, že žalované straně bylo oznámeno (na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě) postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, podle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zápůjčky zaplatit i poplatky, jejichž struktura je podrobně ve smlouvě popsána. Žalovaný dále svým podpisem na smlouvě potvrdil, že smlouvu uzavřel na základě dostatečných a odborně poskytnutých informací ze strany věřitele, což vyplývá ze zákaznické karty i Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Půjčku měl žalovaný splácet v 60 hotovostních týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný svůj smluvní závazek nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 1. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.), jako vztah plynoucí z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., jejich výše byla stanovena s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na kterou bylo ze strany věřitele řádně plněno. Žalovaný však svých závazků vyplývajících z této smlouvy nedostál, proto mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 10 520 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon, a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 252 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s ust. § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.