18 C 310/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované (dále jen„ žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 013 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 11. 10. 2019 do 28. 12. 2019 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení), v daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který osobou povinnou k úhradě příspěvku. Základ příspěvku byl stanoven podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou ve výši 47 Kč, která je vynásobena počtem dní, tj. 79 dní. Dále žalobkyni náleží náklady na uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč Celkem žalovaný dluží částku 4 013 Kč, kterou ani přes výzvu neuhradil. Splatnost příspěvku nastala dne 19. 4. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem Čínské lidové republiky. Svoji pravomoc soud dovodil s čl. 14 nařízení Rady (EU) 1215/2012 (bydliště žalovaného), použitelné právo je české, neboť se jedná o speciální ustanovení (regres) vyplývající z českých zákonů o povinném pojištění motorového vozidla a odpovídá to i rozumnému uspořádání vztahů účastníků. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Právní vztah mezi účastníky upravuje zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), ve znění pozdějších předpisů. Nárok na příslušenství pohledávky vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód], bylo v období od 11. 10. 2019 do 28. 12. 2019 evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je ve smyslu ust. 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti osobou povinnou k úhradě příspěvku. Protože příspěvek neuhradil ani 30 dnů po výzvě, dostal se svým plněním do prodlení dnem 20. 4. 2020 Částku 300 Kč soud žalobkyni přiznal s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady žalobkyně tak spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 4 013 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. á 200 Kč a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky á 100 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 1 489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.