18 C 316/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 21. 7. 2021 u podepsaného soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 11. 3. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Uvedená smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný svou vůli ji uzavřít projevil zasláním verifikační platby na účet [právnická osoba] Na základě této smlouvy obdržel žalovaný požadovanou výši úvěru ve výši 24 600 Kč a zavázal se jí vrátit společnosti [právnická osoba] i s příslušenstvím do 6. 11. 2020. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit této společnosti paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání upomínek. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 33 095 Kč a skládala se z nesplatné jistiny ve výši 24 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 345 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 000 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně požaduje nad rámec nesplacené jistiny náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 834, 04 Kč od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 7. 11. 2020 do 6. 4. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 24 600 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2020, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Od postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, avšak žalovaný na ni nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). 4. Žalovaný uzavřel dne 11. 3. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly i obchodní podmínky. [právnická osoba] poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 24 600 Kč, čerpaný posupně od 11. 3. 2020 do 22. 4. 2020, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni, včetně ve smlouvě specifikovaného navýšení v celkové částce 29 600 Kč do 6. 11. 2020 (prokázáno smlouvou o úvěru, kopií výpisů z účtu č. [bankovní účet] s datem 1. 3. 2020 až 30. 4. 2020). Žalovaný do data splatnosti svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil a dluh neumořil ani po postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno výzvami i předžalobní výzvou adresovanou zástupcem žalobkyně žalovanému). [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 16. 11. 2020 a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem ze dne 4. 12. 2020 (prokázáno kopií Dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021 adresovaným společností [právnická osoba] žalovanému a kopií části poštovního podacího archu žalobkyně s datem podání 15. 4. 2021). 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 11. 3. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 24 600 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti [právnická osoba] tuto částku navýšenou o příslušenství do 6. 11. 2020. Této smluvní povinnosti však nedostál a dluží proto žalovanou částku. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani po postoupení pohledávky, které mu bylo oznámeno, nic ze žalované dlužné částky nezaplatil. 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 118 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) ve výši 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu a podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 252 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 2 570 Kč. 8. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce.