18 C 47/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se svým návrhem domáhá vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou (dále jen„ žalovaným“) byla dne 19. 5. 2016 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně za dobu řádného trvání smlouvy částku 2 800 Kč na sjednaný úrok, částku 1 358, 63 Kč za administrativní činnost, částku 1 293, 94 Kč za hotovostní inkaso splátek a 84, 43 Kč za pojištění. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 21. 7. 2016 a ke dni postoupení činila dlužná jistina částku 20 000 Kč a dlužný poplatek částku 9 785 Kč. Sjednaný úrok činí 23, 72%. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla také dne 16. 2. 2016 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. Žalovaný zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za dobu řádného trvání smlouvy částku 4 908, 28 Kč na jistinu, částku 3 500 Kč na sjednaný úrok, částku 5 000 Kč za administrativní činnost, částku 4 002, 36 Kč za hotovostní inkaso splátek a 255, 36 Kč za pojištění. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 21. 7. 2016 a ke dni postoupení činila dlužná jistina částku 20 091, 72 Kč a dlužný poplatek částku 6 380,28 Kč. Sjednaný úrok činí 23, 72%. Pohledávky žalovaného byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 6. 12. 2019 informován. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu České republiky, žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky, soud se nejprve zabýval pravomocí podepsaného soudu k projednání sporu, která vyplývá z ustanovení článku 25 odstavce 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, čísla 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis), neboť strany si ve smlouvě o půjčce dohodly podřídit své spory vzniklé z této smlouvy obecným soudům České republiky (čl. 9 smluvních podmínek). Obecným soudem žalovaného je pak v souladu s ust. § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) podepsaný soud, neboť žalovaný měl v jeho obvodu poslední známé bydliště. Co se týče rozhodného práva, na vztah z uzavřené smlouvy o půjčce dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se dle svého ustanovení článku 28 použije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009. Ve smyslu ustanovení článku 3 odst. 1 věty první a druhé tohoto nařízení si účastníci řízení zvolili rozhodným právem právo české, a to jasným odkazem na české právní předpisy, kterými se jejich vztah řídí. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Ze zákaznických karet vyplněných dne 17. 2. 2016 a 19. 5. 2016 původní věřitelkou soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byl žalovaný dotazován na své osobní, sociální a majetkové poměry a předložil poskytovateli zápůjčky doklady tyto poměry prokazující s tím, že byl zjištěn jeho použitelný příjem ve výši 50 000 Kč resp. 34 000 Kč/měsíc. Dále svým podpisem na těchto kartách potvrdil, že mu bylo poskytnuto poučení podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, pravdivost sdělených údajů a to, že se nenachází v insolvenčním řízení. S žalovaným byly ihned poté uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejichž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Uvedenými smlouvami se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčky v specifikované výši a žalovaný se zavázal tyto částku vrátit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč a 761 Kč. Žalovaný se kromě zapůjčené částky zavázal vrátit i shora specifikované úroky a poplatky. Žalovaný byl zároveň seznámen z RPSN. Ze smluv o zápůjčce je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti splnil a žalovanému částky vyplatil v hotovosti, žalovaný však svých povinností nedostál a dluží částky právě žalované. Z výzvy k úhradě závazků a oznámení o postoupení pohledávky (včetně podacích lístků pošty), má soud za prokázané, že žalované straně bylo oznámeno (na adresu v ČR uvedenou v kartě zákazníka) postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 17. 2. 2016 a 19. 5. 2016 uzavřeny smlouvy o zápůjčce, podle kterých věřitel poskytl žalovanému zápůjčku 25 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvách zavázal kromě jistiny zápůjček zaplatit i poplatky, jejichž struktura je podrobně ve smlouvě popsána. Žalovaný dále svým podpisem na smlouvách potvrdil, že smlouvy uzavřel na základě dostatečných a odborně poskytnutých informací ze strany věřitele, což vyplývá ze zákaznické karty i Smluvních podmínek smluv o zápůjčce, které jsou jejich nedílnou součástí. Půjčky měl žalovaný splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 761 Kč a 609 Kč. Žalovaný svůj smluvní závazek nesplnil. Pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny smlouvou ze dne 6. 12. 2019, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne (oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, podací lístek). Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.), jako vztah plynoucí z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., jejich výše byla stanovena s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o zápůjčce, na které bylo ze strany věřitele řádně plněno, avšak žalovaný svým závazkům vyplývajících z těchto smluv nedostál, proto mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni žalované částky včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 251 Kč a náklady za právní zastoupení. Z částky 56 257 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 7, § 8 odst. 1 odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 3 380 Kč za jeden úkon, a tři paušály dle ust. § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 15 609, 40 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně.