19 C 345/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 15.4.2021 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, přihlásila se do evidence poplatníků televizního poplatku vedeného Českou poštou, avšak za žalované období (březen – červen 2020) televizní poplatek řádně nehradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, který byl vyhlášen při jednání soudu dne 5.10.2021. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byl v žalovaném období březen 2020 – červen 2020 (4 měsíce) přihlášena v evidenci poplatníků televizních poplatků, vedené Českou poštou, byla držitelem televizního přijímače a televizní poplatky za výše uvedené období, v celkové výši 540 Kč (po 135 Kč měsíčně) řádně nehradila. Právní vztah mezi účastníky byl posouzen podle z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je poplatníkem fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem televizního přijímače. Podle § 6 citovaného zákona byl s účinností od 1.1.2008 poplatek zvýšen na 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb.). Nezaplatí-li poplatník poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 z.č. 348/2005 Sb.). Příslušenství žalované pohledávky bylo přiznáno žalobci podle § 1970 o.z., výše úroku z prodlení odpovídá v kapitalizované výši občanskoprávním předpisům. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalované zaplatit žalobci částku 540 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 50,39 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice měla ve věci plný úspěch, avšak soud prostředky vynaložené na zastupování advokátem nepovažuje za vynaložené účelně. Pokud totiž agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje - což plyne mj. z výroční zprávy o hospodaření - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno]; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek pokrývat drtivou většinu nákladů rozpočtu žalobkyně, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama – viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 a III. ÚS 3092/13. Soud tak žalobkyni přiznal náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony právní služby (sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši á 100 Kč (režijní paušál za formulářovou žalobu pro účastníka nezastoupeného advokátem), kdy uvedená částka je odvozena od výše paušální náhrady uvedené v advokátním tarifu (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.) a specifikovaná ve vyhlášce MS ČR č. 254/2015 Sb.