19 C 424/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 75 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Zřizovací listiny v platném znění je oprávněná hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen vozidlo) a jejích vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Žalobkyně provedla odtah motorového vozidla žalovaného a následně jej umístila na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden podle § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, zasílala mu oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala jej o částce za odtah a jejím navyšování za každý den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně, a vyzývala jej k úhradě částky za odtah a parkovné podle příslušného nařízení hl. m. Prahy Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkoviště provozovaném žalobkyní stanoví příslušné nařízení hl. m. Prahy v platném znění. Cena za odtah je tedy určena podle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak započítáno za každý započatý den vždy podle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalobkyně se pokusila o kontakt se žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný však dosud ničeho nezaplatil. Celková výše dlužné částky tedy činí ke dni podání žaloby 75 700 Kč. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto zrušil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě k výzvě soudu nevyjádřil. Soud zjistil z kopie karty vozidla, [registrační značka], že jeho vlastníkem a provozovatelem je žalovaný. Z kopie listiny Oznámení o odtahu vozidla, výzva k převzetí vozidla ze dne [datum] adresovaného žalobkyní žalovanému soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému odtah předmětného vozidla a jeho umístění na parkovišti a vyzvala ho k úhradě dlužné částky za odtah a parkovné. Z kopie Protokolu o odtahu vozidla [číslo] soud zjistil, že dne [datum] byl na pokyn strážníka Městské policie proveden odtah vozidla z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], a to vozidla [registrační značka], přičemž toto vozidlo bylo téhož dne umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Z listiny Výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] adresované žalobkyní žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky za odtah vozidla a parkovné. Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, vydaným Radou hl. m. Prahy dne 12.2.2013 účinného dnem 1.4.2013 bylo prokázáno, že maximální cena za jeden úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí za 1. až 3. započatý den 250 Kč, denně, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den, a od 181 dne 50 Kč za den. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, které bylo na žádost Městské policie hl. m. Prahy dne [datum] odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní, žalovaný byl vyzýván žalobkyní k vyzvednutí vozidla a zaplacení úhrady za jeho odtah a parkovné, avšak nereagoval, dlužné částky nezaplatil a vozidlo si nevyzvedl. Dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 45 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve spojení s ust. § 1723 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 628 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 028 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.