6 C 232/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 14. 1. 2021 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne 16. 10. 2020 dopravním prostředkem: [anonymizováno] – likou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Tím porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a dále z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Vznikla jí tak povinnost uhradit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč, jejíž oprávněnost a výše vyplývá i z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy bylo u žalované uplatněno právo na zaplacení. Žalovaná dlužné částky žalobkyni nezaplatila ani po předžalobní výzvě, která jí byla zaslána právním zástupcem žalobkyně dne 4. 1. 2021. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č. j. EPR 10557/2021-5 ze dne 28. 1. 2021, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 7. 5. 2021 zrušil a ve věci nařídil jednání na 14. 7. 2021, ke kterému řádně a včas předvolal účastnice. Ty se bez omluvy k jednání nedostavily, ač měl zástupce žalobkyně vykázáno doručení předvolání k jednání dnem 8. 6. 2021 a žalovaná dnem 21. 6. 2021. Soud proto ve věci jednal a rozhodl a v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastnic. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalovaná cestovala dne 16. 10. 2020 [anonymizováno] – linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Dlužné jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) žalobkyni nezaplatila ani po předžalobní výzvě k plnění. 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen OZ) ve spojení s ust. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 189 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč. 7. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.