6 C 342/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 26.4.2021 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem: [anonymizována čtyři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a dále z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč, jejíž oprávněnost a výše vyplývá i z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy bylo u žalovaného uplatněno právo na zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 14.4.2021 výzvu k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č.j. EPR 103023/2021-5 ze dne 29.4.2021, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 21.7.2021 zrušil a ve věci nařídil jednání na 29.9.2021. K tomuto jednání řádně a včas předvolal účastníky. Ti se bez omluvy k jednání nedostavili, ač měl zástupce žalobkyně vykázáno doručení předvolání k jednání dnem 24.8.2021 a žalovaný spolu se žalobou dnem 6.9.2021. Soud proto ve věci jednal a rozhodl a v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizována čtyři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil své povinnosti cestujícího a vznikla mu tak zákonná povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však žalobkyni tyto částky neuhradil ani po předžalobní výzvě k plnění. 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen OZ) ve spojení s ust. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 189 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč. 7. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.