8 C 213/2016-216 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným soudu dne 5. 3. 2016 domáhala zaplacení částky 212 152 Kč s odůvodněním, že je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice], [obec], okres [okres]. V této nemovitosti bydlel její bratr [jméno] [celé jméno žalovaného], který zemřel 5. 4. 2013. Její bratr na chod nemovitosti nijak nepřispíval, ničeho neplatil, a proto se bezdůvodně obohacoval na úkor žalobkyně. Protože zemřel, byla žalobkyně nucena svoji pohledávku ve výši 142 965 Kč uplatnit v dědickém řízení. Výše pohledávky je dovozována z obvyklé ceny nájmu nemovitosti. V dědickém řízení bylo žalobkyni notářkou sděleno, že pohledávka byla dědici popřena. Dále žalobkyně po žalovaných požaduje nájem garáže od 1. 3. 2012 až do 5. 4. 2013, pohledávky za svoz odpadu a další náklady s udržením dědictví. Žalobkyně dále žalobu doplnila o další tvrzení a uvedla, že bratr žalobkyně (a otec žalobců) se v roce 2002 dostavil do nemovitosti v [obec], která byla v té době ve spoluvlastnictví jeho matky [jméno] [příjmení] a žalobkyně, každé jednou polovinou. Žalobkyně byla vlastníkem poloviny předmětné nemovitosti od 1. 7. 2000, od 12. 6. 2012 je žalobkyně vlastníkem celé nemovitosti z důvodu úmrtí matky. Matka žalobkyně dala otci žalovaných souhlas k přihlášení k trvalému pobytu. Žalobkyně tento souhlas nikdy nedala. Od úmrtí druhého vlastníka nemovitosti tak jednoznačně bydlel otec žalovaných v nemovitosti bez právního důvodu. Od 28. 2. 2013 kvůli zdravotnímu stavu bratra žalobkyně, který na doporučení lékaře nemohl již bydlet sám, se dohodli na vyklizení nemovitosti a na zrušení trvalého pobytu v ulici [ulice a číslo]. Bratr žalobkyně odmítal nemovitost opustit, protože na ni byl zvyklý, z tohoto důvodu by rovněž žalobkyni nezbylo, než se domáhat vyklizení prostřednictvím soudu, což v době zdravotních obtíží jejího bratra, jakož i z důvodu příbuzenského vztahu, bylo obtížné. Předání dědictví bylo komplikováno i šetřením trestního oznámení na Policii ČR, podaného na žalobkyni jedním z dědiců v [obec], následně bylo trestní oznámení odloženo. Po odložení nebyl pro změnu komunikativní druhý žalovaný. Z tohoto důvodu nebylo možné předat společné dědictví jen jednomu z dědiců. Předání dědictví tak bylo možné až po odstranění překážek na straně dědiců (žalovaných) dne 8. 6. 2015 dvěma předávacími protokoly s přiloženou plnou mocí a s ověřovací doložkou a ověřenou kopií notářského usnesení o dědictví. [jméno] [celé jméno žalovaného] sice vlastnil garsoniéru v [obec], ale užíval předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Garsoniéru měl, nicméně tam nebydlel (měl to pro dámské návštěvy). Do domu se přistěhoval za matkou z důvodu rozpadu pátého manželství cca v roce 2002, po šesti letech užívání domácnosti matky změnil dne 9. 6. 2008 adresu trvalého pobytu odhlášením z [ulice a číslo], [obec a číslo], přihlášením v [obec], [ulice a číslo]. Byt v ulici [ulice] vlastnil až od 20. 7. 2009. Žalovaní se o otce vůbec nestarali, nezajímali, starala se o něj pouze žalobkyně. Žalovaní ani nebyli schopni uhradit a zorganizovat jeho pohřeb. Žalobkyně ani nevěděla, kdo jsou dědicové, kde bydlí a zda jsou naživu. [jméno] [celé jméno žalovaného] byl již od začátku října 2012 hospitalizován a po jeho operacích by bylo neetické a nevhodné řešení podat žalobu na vyklizení. Kvůli jeho zdravotnímu stavu žalobkyni ani nenapadlo rozrušovat ho vymáháním dluhu, chtěla jen, aby se uzdravil. Bratr žalobkyně půl roku po úmrtí matky zkolaboval, byl převezen a hospitalizován ve Vojenské nemocnici na neurochirurgické klinice, po dvou operacích byl převezen do nemocnice v [obec], pak do LDN v [obec], kde 5. 4. 2013 zemřel. Ohledně odvozu automobilu hrozilo jeho poškození, proto byl zajištěn jeho převoz, a to za účasti starosty obce Ing. [jméno] [příjmení] a také Policie. Konkrétní nároky vůči žalovaným posléze žalobkyně upravila tak, že částku 100 965 Kč požaduje jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně právního předchůdce žalovaných užíváním nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to za období od 1. 3. 2012 do 5. 4. 2013. Částku 22 506 Kč nepožaduje, jedná se o náklady za uhrazené faktury, které uhradila za právního předchůdce žalovaných po jeho úmrtí, a to fakturu za odpad vystavenou OÚ Černice na 384 Kč, regulační poplatek za hospitalizaci ve výši 500 Kč, pohřeb 17 085 Kč, voda 4 537 Kč. Na tyto platby použila částku 42 000 Kč, kterou vybrala z účtu bratra po jeho úmrtí prostřednictvím bankovní karty. Dále žalobkyně požaduje částku za dopravu automobilem syna žalobkyně na trase [obec] – [obec] – [obec] a zpět 9 Kč za jeden kilometr, 146 km, celkem 1 314 Kč dne 6. 4. 2013 plus ztráta času řidiče (syna žalobkyně) 270 Kč za hodinu, což vyplývá z pracovního příjmu syna žalobkyně, celkem 3 507 Kč za 13 hodin od 09:30 hodin do 22:30 hodin. Dále požaduje částku 1 350 Kč za cestu z [obec] do [obec] k předběžnému šetření k notářce za 150 km, 9 Kč za km, osobním automobilem syna, a téhož dne 21. 5. 2013 ztráta času syna 1 122 Kč za sedm hodin krát 160 Kč za hodinu (v té době byly příjmy syna nižší). Dále požaduje za ztrátu času za jednání s notářkou za 40 hodin krát 200 Kč za hodinu, vychází ze svých příjmů v té době. Jednalo se o 40 hodin krát 200 Kč, a to v období od 21. 5. 2013 do konce dědického řízení v prosinci 2013. Další pohledávkou je částka 2 650 Kč za 1,8 měsíce garážování auta v [obec] od 6. 4. 2013 do 31. 5. 2013, cestovné dne 1. 6. 2013 za účelem převozu automobilu do [obec] z garáže v [obec], a to cesta žalobkyně automobilem syna, 9 Kč za km krát 146 km, cesta [obec] – [obec] – [obec], celkem 1 314 Kč. Dále požaduje bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaných tím, že automobil, který byl předmětem dědictví, byl garážován v garáži, která je ve vlastnictví syna žalobkyně v období od 1. 6. 2013 do 30. 9. 2014, za částku 2 000 Kč za měsíc, za 16 měsíců celkem 32 000 Kč. Dále se jedná o pohledávku za uskladnění věcí po zemřelém v místnosti o velikosti 27 m2 v nemovitosti v [obec] od 6. 4. 2013 do 26. 5. 2014 za částku 1 485 Kč za měsíc, za 14 měsíců celkem 20 790 Kč. Dále předmětem řízení je požadavek na zaplacení částky za uskladnění věcí od 26. 5. 2014 do 8. 6. 2015 za 12,4 měsíce za částku celkem 20 140 Kč, kdy došlo k přestěhování věcí do menší místnosti. Když dědicové prohlásili, že se jedná o věci bez hodnoty, žalobkyně usoudila, že nestojí za to je schovávat. Dále požaduje úhradu částky 16 000 Kč jako ušlý zisk žalobkyně, která měla ztrátu na svém podnikání a jedná se o náklady související s komunikací ohledně předání dědictví, kdy se jedná o 27 hodin ztráty na výdělku. Dále požaduje částku 2 000 Kč za odtah nepojízdného vozidla na místo předání dědicům, přičemž tuto částku vynaložila na odtahovou službu dne 8. 6. 2015 a dále ztráta času při předání věci oprávněným dědicům 8. 6. 2015 za jeden den ve výši 1 000 Kč za osm hodin. Celkem takto žalobkyně požadovala zaplacení o částky 212 152 Kč po obou žalovaných společně a nerozdílně. 2. První žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na neurčitost žalobních tvrzení ohledně údajného užívání nemovitosti ze strany otce žalovaných bez právního titulu a tvrzení žalobkyně považoval za rozporná, neboť žádost o změnu trvalého bydliště nelze podat, aniž by existoval titul, na základě něhož žadatel předmětnou nemovitost užívá či vlastní. Z tvrzení žalobkyně tedy vyplývá, že otec žalovaných musel disponovat titulem k užívání nemovitosti, tedy nemovitost užívat mohl, leč nemusel. Podle § 10 odst. 6 z. č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel je občan při ohlášení změny místa trvalého pobytu povinen doložit vlastnictví bytu nebo domu nebo doložit oprávněnost užívání bytu nebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Pokud tedy otec žalovaných předmětnou nemovitost užíval, mohl tak činit jedině se souhlasem jejího vlastníka, a tedy není možné, aby na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení. Dále vznesl námitku promlčení ohledně celého nároku žalobkyně. 3. Druhý žalovaný se ztotožnil s námitkami prvního žalovaného a rovněž vznesl námitku promlčení. Dále doplnil, že důvodem, proč se [jméno] [celé jméno žalovaného] přestěhoval z [obec] do [obec], bylo to, že se staral o svoji starou a nemocnou matku, která vlastnila dům v [obec]. Jmenovaný však v [obec] nebydlel, bydlel v [obec], kde si koupil garsoniéru. Po smrti své matky se dohodl se žalobkyní, že dům po matce prodají. Žalobkyně jej přesvědčila, že pro tento účel bude lepší, když bude jedinou vlastnicí nemovitosti a po prodeji jmenovanému vyplatí částku odpovídající jeho dědickému podílu, což však nikdy neučinila. Po smrti jmenovaného činila žalobkyně bez vědomí dědiců protiprávní úkony ve vztahu k nakládání s majetkem jmenovaného, včetně toho, že ještě v den jeho úmrtí odvezla automobil zůstavitele zn. Mercedes Benz, zaparkovaný u jeho přítelkyně, z jeho garsoniéry odvezla mimo jiné mistrovský kontrabas v hodnotě minimálně 500 000 Kč a z platební karty zůstavitele vybrala cca 40 000 Kč. Tvrzení o tom, že [jméno