13 C 156/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala stanovení povinnosti žalovaného, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že nárok žalobkyně vznikl z důvodu uzavřené úvěrové smlouvy, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný byl povinen tuto částku uhradit do 6. 7. 2021 a zaplatit úroky a poplatky v celkové výši 1 069,55 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto žalobkyně nárokuje rovněž smluvní pokutu z částky 4 000 Kč ve výši 0,1 % denně za období od 7. 7. 2021 do 28. 11. 2021 ve výši 580 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. 2. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), je písemné odůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 15. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatků a úroků ve výši 1 069,55 Kč a to vše do 6. 7. 2021, toto však neuhradil a žalobkyně má právo i na smluvní pokutu v celkové výši 580 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač o to byl upomenut. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ohledně příslušenství pohledávky podle § 1970 o. z. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě plně vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 649,55 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet její právní zástupkyně. Odměnu a náhrady zástupkyně soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupkyně podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soud se pak neztotožnil s argumentací žalobkyně ohledně charakteru obsahu jím podané žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nárok z totožného typu smlouvy za vylíčení totožných skutkových okolností i v jiných řízeních, a to konkrétně v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 72/2022, 10 C 216/2022 a 27 C 273/2022, přičemž vždy využil formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a výše jednotlivých dlužných částek nepřevyšuje 50 000 Kč. Zdejší soud je proto toho názoru, že všechny podmínky aplikace ust. § 14b a. t. byly naplněny.