14 C 174/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u nadepsaného soudu dne 25.3.2021, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované straně zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že žalovaná strana cestovala dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, a uzavřel s ní tak smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované strany, při které se žalovaná strana neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné, případně přirážku k jízdnému. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná strana 26.1.2021 cestovala dopravním prostředkem, [anonymizována tři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. S žalovanou stranou byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole a bylo jí uloženo zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalovaná strana byla vyzvána k úhradě dlužné částky, do dnešního dne však ničeho neuhradila. 6. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku. Podle ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění a podle ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, vyhl. č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek žalobkyně, cestující, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné je povinen zaplatit jízdné (dle platného Tarifu [anonymizováno]) a pokutu. Žalobkyni se podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaná strana při předmětné přepravní kontrole cestovala bez platného jízdního dokladu a porušila tak Smluvní přepravní podmínky. Smluvní přepravní podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy o přepravě (§ 2550 an. o. z.) mezi žalobkyní a cestujícími, smlouva je uzavřena nástupem cestujícího do vozu městské hromadné dopravy. Ze shora uvedených důvodů rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě, jak co do jistiny žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná strana se do prodlení s úhradou pohledávky dostala ode dne následujícího po přepravní kontrole. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.