18 C 67/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Podáním došlým soudu dne 23. 9. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 228 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 23. 10. 2019 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Za období od 14. 2. 2020 do 29. 12. 2020 žalovaný spotřeboval elektřinu za částku 14 658 Kč. Tato spotřeba mu byla vyúčtována daňovým dokladem [číslo]. Žalovaný na zálohách částečně uhradil zmíněné vyúčtování co do částky ve výši 5 430 Kč. Zbývající částku ve výši 9 228 Kč však v jemu stanovené lhůtě neuhradil. Vedle požadované jistiny žalobkyně požaduje i úroky z prodlení z dlužné částky počítané ode dne prodlení žalovaného s úhradou předmětného vyúčtování. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože je žalovaný, dle zjištění soudu, státním příslušníkem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, soud se nejprve zabýval tím, zda je k rozhodnutí v této věci dána jeho mezinárodní příslušnost a právo kterého státu je právem rozhodným pro předmětný právní vztah. 4. Po zhodnocení jeho působnosti aplikoval soud přímo účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel Ibis“). Dle čl. 18 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. c) téhož nařízení jsou pro podání žaloby proti spotřebiteli příslušné soudy členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V souladu s čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis aplikoval soud ust. § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ověřil svou příslušnost coby obecný soud žalovaného, když ve smyslu ust. §85 odst. 1 o. s. ř. žalovaný pobývá v souladu s potvrzeným přechodným pobytem na adrese [adresa]. 5. Jako soud mezinárodně příslušný pak zdejší soud aplikoval pro určení rozhodného práva, po zhodnocení jeho působnosti, přímo účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“). Dle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Řím I se smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. Tímto obvyklým bydlištěm je v posuzované věci právě adresa přechodného pobytu žalovaného. 6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). 7. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na odběrném místě na adrese [adresa], 3. p., byt [číslo] to na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 10. 2019. Za období od 14. 2. 2020 do 29. 12. 2020 žalovaný spotřeboval elektřinu za částku 14 658 Kč (vyúčtování [číslo]). Žalovaný na zálohách částečně uhradil zmíněné vyúčtování co do částky ve výši 5 430 Kč. Zbývající částku ve výši 9 228 Kč však v jemu stanovené lhůtě neuhradil. Žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v plném rozsahu vyhověl, když v řízení bylo prokázáno, že zatímco žalobkyně splnila svůj smluvní závazek dodat elektřinu žalovanému do sjednaného odběrného místa, žalovaný svůj závazek zaplatit za tuto dodávku dohodnutou kupní cenu porušil, neboť vyúčtovanou cenu elektřiny v plné výši dosud nezaplatil. O příslušenství pohledávky, tj. zákonném úroku z prodlení, soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.