18 C 81/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.11.2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 21 975 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávku energií. V žalobě uvedla, že působí na trhu jako dodavatel energií, zejména elektrické energie a plynu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o dodávce energií dne 22.2.2018, na základě které žalobkyně žalovanému dodala energie a jejich cenu žalovanému vyfakturovala, a to konkrétně těmito fakturami: -Faktura [číslo] znějící na částku 21 775 Kč, splatná dne 27.03.2020, -Faktura [číslo] znějící na částku 200.00 Kč, splatná dne 29.04.2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 4.11.2020, avšak žalovaný z dlužné částky neuhradil ničeho. žalobkyně dále požaduje také úroky z prodlení v zákonné výši z jistin dle příslušných faktur vždy ode dne následujícího po dni splatnosti až do zaplacení. Ohledně pravomoci zdejšího soudu žalobkyně dále odkázala na článek 8.2 VOP. 2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na adresu v domovském státě, soud mu ustanovil opatrovníka, který uvedl, že není zřejmé, proč je požadováno fakturou plnění celkově odebrané elektrické energie bez odečtení sjednaných záloh výši 2 000 Kč měsíčně. Ze žaloby ani z přiložených dokumentů nevyplývá, že by zálohy hrazeny nebyly a pokud hrazeny byly, lze předpokládat, že měly být započteny na skutečně využitou dodávku elektřiny. Dále opatrovník namítl, že žalobkyně nepostupovala dle čl. 6 odst. 6.5 Všeobecných obchodních podmínek sdružených služeb dodávky elektřiny účinných od [datum], tj. neukončila dodávku elektrické energie a nebylo tak eliminováno nebezpečí ztráty. Při jednání soudu dále navrhl zamítnout žalobu co do částky 200 Kč včetně úroků z prodlení, neboť nebylo prokázáno, kdy byla upomínka žalovanému zaslána. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska, čímž je dán přeshraniční prvek sporu, soud se zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Žalovaný ve smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny deklaroval své bydliště na území České republiky. Soud tak dovodil svou příslušnost dle čl. 67 odst. 1 Dohody o vystoupení Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ve spojení s článkem 7 odstavce 1 písmen a), b) druhé odrážky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), když na území České republiky (v obvodu podepsaného soudu) se nachází místo splnění závazku žalobkyně z uzavřené smlouvy. 4. Strany si ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně zvolily rozhodným právem právní řád České republiky v souladu s ustanovením článku 3 odstavce 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím I“). 5. Soud ve věci nařídil na den [datum] v 09:45 hodin jednání, ze kterého se žalobkyně a její právní zástupce podáním ze dne 4.1.2022 v 22:01 hod. omluvili a žalobkyně dále uvedla, že Fakturou [číslo] je vyúčtován poplatek za vystavení upomínky, která byla žalovanému zaslána pro nezaplacení výše uvedené faktury za elektřinu, a to dle ceníku rozšířených služeb. Ke každé faktuře za elektřinu jsou dle žalobkyně vždy při neplacení zasílány upomínky. Nejprve tedy měla být zaslána faktura, následně jedna upomínka a teprve při druhé upomínce byl účtován poplatek 200 Kč. Žalobkyně dále odkázala na ceník rozšířených služeb a na všeobecné obchodní podmínky, konkrétně na bod 5.9, kde má být uvedeno, že některé služby jsou zpoplatněny. 6. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že mezi žalobkyní na straně jedné jako dodavatelkou a žalovaným na straně druhé jako odběratelem byla dne 22. 2. 2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného], na dobu neurčitou počínající dnem 7. 3. 2018 s tím, že smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Předmětem uvedené smlouvy byl závazek žalobkyně zajistit dodávku elektřiny do odběrního místa a závazek žalovaného hradit dodávky elektřiny za sjednanou cenu (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a Všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 1. 2016). Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na výše uvedené odběrné místo v období od 5.2.2019 do 31.12.2019, za což vyúčtovala částku ve výši 21 775 Kč (viz faktura [číslo] s přílohou k faktuře: detailní rozpis vyúčtování sdružených služeb dodávky elektřiny). Žalovaný na zálohách nezaplatil ničeho, což plyne z doloženého vyúčtování žalobkyně (viz faktura [číslo]). Dále žalobkyně vůči žalovanému vyúčtovala částku 200 Kč za zaslání upomínky (viz faktura [číslo]). K plnění smluvních povinností byl žalovaný vyzván žalobkyní předžalobní výzvou ze dne 4.11.2020 (viz výzva k zaplacení dluhu ze dne 4. 11. 2020 a podací lístek). Ze všeobecných obchodních podmínek účinných od 1.1.2016, konkrétně čl. 6, soud zjistil, že stanoví:„ Obchodník je oprávněn odstoupit od Smlouvy v případě podstatného porušení smluvních povinností ze strany Zákazníka, kde za podstatné porušení smluvních povinností ze strany Zákazníka se považuje prodlení Zákazníka se zaplacením jakéhokoliv peněžitého dluhu vůči Obchodníkovi, včetně platby jakékoliv zálohy ve smyslu bodu 5.5 těchto VOP výše, trvající déle než 30 dnů a podstatné porušení povinnosti zvlášť specifikované ve Smlouvě nebo VOP.“ (viz Všeobecné obchodní podmínky [účinnost]). 7. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci. 8. Žalobkyně se nedostavila k jednáním soudu, čímž se vyloučila z možnosti poskytnutí procesního poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, aby tvrdila všechny pro řízení rozhodné skutečnosti (zejména k jí tvrzenému zaslaní upomínky) a navrhla k jejich prokázání důkazy. Poučení dle ust. § 118a o. s. ř. se totiž poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006 ze den 27. 9. 2006 nebo sp. zn. 32 Cdo 3098/2016 ze dne 20. 3. 2018). K uplatňovanému nároku na zaplacení částky 200 Kč za zaslané upomínky žalobkyně netvrdila rozhodující skutečnost, kdy byla upomínka žalovanému zaslána. Zaslání upomínky ani nedoložila, např. podacím lístkem. 9. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci je částečně důvodná, neboť žalobkyně jako dodavatelka a žalovaný jako odběratel uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odstavce 1 věty první a následujících zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve spojení s ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), na základě které žalovanému vznikla povinnost uhradit cenu elektřiny dodané žalobkyní. Volbu práva rozhodného pro posouzení vztahu mezi účastníky řízení ve smyslu článku 3 odstavce 1 nařízení Řím I strany provedly ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, na které písemná smlouva odkazuje a které se staly její nedílnou součástí. Příslušenství pohledávky soud žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitku žalované ohledně opožděného ukončení dodávky elektrické energie soud považoval za nerelevantní, když z článku 6.5 Všeobecných obchodních podmínek plyne, že žalobkyně má právo odstoupit od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyni tedy z daného článku neplyne žádná povinnost, pro kterou by měl soud žalobu zamítnout. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí. Žalobu v části uplatňovaného nároku na zaplacení částky 200 Kč soud s ohledem na odstavec 8. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobkyně neprokázala zaslání tvrzených upomínek. V důsledku neunesení důkazního břemene žalobkyně o rozhodujících sporných skutečnostech proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. a usnesením Ústavního soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. III. ÚS 3894/18, když neúspěch žalobkyně tvoří poměrně nepatrnou část předmětu řízení, proto jí náleží plná náhrada nákladů. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 880 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle ust. § 6 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a