18 C 81/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 8. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 8 230 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení), v daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je osobou povinnou k úhradě příspěvku. Základ příspěvku byl stanoven podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou ve výši 65 Kč, která je vynásobena počtem dní, tj. 122 dní. Dále žalobkyni náleží náklady na uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč Celkem žalovaný dluží částku 8 230 Kč, kterou ani přes výzvu neuhradil. Protože se příspěvek stal splatným po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy žalovanému, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení od 16. 2. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a rozhodného práva, neboť žalovaný je státním příslušníkem Indie. S ohledem na absenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Indií, soud aplikoval zákon č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ustanovení § 6 odst. 1, které stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného, a tím odkazuje na obecná ustanovení o pravomoci a příslušnosti občanského soudního řádu. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, kam mu byly také doručeny soudní písemnosti, přičemž místní nepříslušnost žádná ze stran nenamítla. Co se týče právního řádu, soud aplikoval právo české, neboť se jedná o speciální ustanovení (regres) vyplývající z českých zákonů o povinném pojištění motorového vozidla a odpovídá to i rozumnému uspořádání vztahů účastníků. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Právní vztah mezi účastníky upravuje zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Nárok na příslušenství pohledávky vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód], bylo v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je ve smyslu ust. 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti osobou povinnou k úhradě příspěvku. Protože příspěvek neuhradil ani do 30 dnů po výzvě odeslané mu žalobkyní, dostal se svým plněním do prodlení dnem 16. 2. 2021 Částku 300 Kč soud žalobkyni přiznal s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 8 230 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. á 200 Kč a tři paušály dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky á 100 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 1 489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.