19 C 75/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 302 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že jí byla postoupena pohledávka cestující [jméno] [příjmení] (dále i jen„ cestující“), která se jako cestující účastnila zpožděného letu žalované [anonymizováno] z [obec] do [příjmení] [jméno] dne 13. 2. 2021, přičemž let byl významně zpožděn a jménem cestující byl uplatněn nárok na paušální náhradu 400 EUR, po přepočtu 10 302 Kč. Žalobkyně vzala zpět žalobu toliko v části, kdy se domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 10 302 Kč za dobu od 15. 3. 2021 do 9. 8. 2021. Soud proto řízení výrokem I. rozsudku v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 o.s.ř. zastavil. Žalovaná nesporovala, že se cestující účastnila předmětného letu, nesporovala ani skutečnost, že celkové zpoždění letu na příletu přesáhlo 3 hodiny. Žalovaná tvrdila, že zpoždění letu bylo způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami na letišti v [obec], kdy letadlo muselo být před odletem podrobeno zdlouhavému odmrazování od sněhu a ledu. Právě povětrnostní podmínky mají být dle žalované považovány za mimořádnou okolnost vyviňující žalovanou z placení náhrady. V dalším písemném vyjádření (učiněném spolu s omluvou neúčasti na nařízeném jednání) žalovaná tvrdila, že cestující neuplatnila svůj nárok u žalované v prekluzivní 6 měsíční lhůtě a její nárok tak ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. zanikl. Soud k projednání návrhu nařídil ústní jednání na 21. 7. 2022. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila, žádala o projednání žaloby ve své nepřítomnosti. Soud věc projednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Z nesporných tvrzení stran učinil soud zjištění, že cestující [jméno] [příjmení] se jako cestující účastnila letu žalované [anonymizováno] z [obec] do [příjmení] [jméno] dne 13. 2. 2021, přičemž let byl v cílové destinaci zpožděn o více než 3 hodiny. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 8. 2021 vzal soud za prokázané, že cestující postoupila svůj nárok z titulu náhrady za zpoždění předmětného letu žalobkyni. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní (v komunikaci pod názvem [anonymizováno]) a žalovanou ze dne 9. 8. 2021 vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala komunikace o dříve uplatněných požadavcích na odškodnění cestujících předmětného letu, přičemž uvedeného dne žalobkyně zpochybnila stanovisko žalované, že předmětný let operovaný letounem [anonymizováno] byl zpožděn z důvodů, které žalovaná nemohla ovlivnit. Žalobkyně deklarovala, že nároky cestujících z předmětného letu uplatní soudní cestou. Soud dále provedl důkaz žalovanou předloženou listinou„ záznam o letu“. Z tohoto důkazu však soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění ohledně důvodu zpoždění nesporného letu, neboť žalovaná netvrdila a neprokázala, co vyjadřují kódová označení důvodu zpoždění, který se má zřejmě podávat z předložené listiny. Za situace, kdy se žalovaná svou neúčastí u jednání vzdala možnosti být soudem poučena o tom, že neunáší břemeno důkazní o svém tvrzení, že předmětný let byl zpožděn z důvodu mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek na letišti odletu ([obec]), považoval soud tvrzení žalované o existenci mimořádných okolností bez dalšího za neprokázané. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospěl soud ke skutkovému závěru, že cestující [jméno] [příjmení] se jako cestující účastnila letu žalované [anonymizováno] z [obec] do [příjmení] [jméno] dne 13. 2. 2021, přičemž let byl v cílové destinaci zpožděn o více než 3 hodiny. Cestující postoupila svůj nárok z titulu zpoždění předmětného letu žalobkyni, přičemž žalobkyně uplatnila nárok cestující u žalované nejpozději dne 9. 8. 2021. Žalovaná neprokázala, že by zpoždění letu bylo byť jen zčásti způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami na letišti [obec]. Při právním posouzení věci vycházel soud z Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu zrušení nebo významného zpoždění letů. Podle článku 5. odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možno zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. V daném případě žalovaná předloženými důkazy neprokázala, že zpoždění letu vzniklo z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek, jako mimořádných okolností, kterým nemohla žalovaná přes všechna přiměřená opatření zabránit. Žalovaná neprokázala liberační důvod ve smyslu článku 5, odst. 3 Nařízení. K druhé obranné námitce žalované, že nárok cestující nebyl uplatněn v šestiměsíční prekluzivní lhůtě dle § 2553 odst. 3 o. z. lze uzavřít, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně nároky cestujících vztahujících se ke zpožděnému letu (dne 13. 2. 2021) uplatnila před 9. 8. 2021, tj. včas, před uplynutím šestiměsíční lhůty stanovené v ust. § 2553 odst. 3 o. z. Podle článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení, v případě zrušení letu mají cestující nárok na náhradu škody dle čl. 7 od provozujícího leteckého dopravce, vyjma případů uvedených pod bodem i) až iii). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše [číslo] kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Podle rozsudku Soudního dvora EU Sturgeon (C [číslo] Sturgeon v . [příjmení]) ze dne 19. 11. 2009, se cestující zpožděných letů mohou dovolávat nároku na náhradu škody stanoveného v článku 7 nařízení č. 261/2004, jestliže z důvodu takového letu utrpí časovou ztrátu tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou svého cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu plánovaný leteckým dopravcem. V daném případě vznikl cestující nárok na náhradu ve výši 400 EUR, čemuž odpovídá ekvivalent 10 302 Kč. Cestující svou pohledávku postoupila žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Z uvedených důvodů soud žalobě jako plně důvodné vyhověl a výrokem II. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 302 Kč včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je s úhradou v prodlení nejpozději ode dne následujícího od doručení výzvy k plnění, tj. od 10. 8. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 420,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 302 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu) a z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (písemná replika ve věci samé a účast u ústního jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 480 Kč ve výši 940,80 Kč.