27 C 207/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se dne [datum] účastnila letu žalovaného pod č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], který byl zpožděn o více než 5 hodin. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, (dále jen„ Nařízení“), jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů, žalobkyni dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], jež jej vůči žalovanému dne [datum] uplatnila. Vzhledem k tomu, že soudní praxí byly v ostatních obdobných případech smlouvy o postoupení shledány jako neplatné, postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] nárok zpět na žalobkyni a ta jej prostřednictvím svého právního zástupce vůči žalovanému uplatnila dne [datum], avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný namítnul, že nárok žalobknyě jsou promlčeny, neboť postoupení pohledávky je nutno považovat za neplatné. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 221/2020, v němž byla obdobná formulářová smlouva týkající se [právnická osoba] [anonymizováno] shledána neplatnou a výzva k úhradě žalované částky, tak byla učiněna subjektem, který nebyl věcně aktivně legitimován, resp. nebyl platným nositelem předmětné pohledávky. Následná výzva právní zástupkyně žalobkyně byla učiněna po 6 měsíční promlčecí lhůtě, stanovené § 2553 odst. 3 o. z. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně měla letenku na let žalovaného [příjmení] [číslo] z [anonymizováno] do [obec]. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] podepsala formulář o postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že postupuje jakýkoliv nárok na finanční náhradu a odškodnění dle Nařízení, dle Montrealské úmluvy, dle brazilského spotřebitelského zákoníku a brazilského zákona o letectví nebo jakéhokoliv právního předpisu o právech cestujících v letecké dopravě nebo jako gesto dobré vůle v souvislosti s výše uvedeným provozovaným letem identifikovaným číslem rezervace. Dále je ve formuláři uvedeno, že v případě, že by postoupení bylo prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář považován za plnou moc udělenou ze strany postupujícího [právnická osoba] k právnímu zastupování, obdržení informací, zahájení vyjednávání, apod. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] podepsala formulář označený„ Zpětné postoupení pohledávky“, dle jehož obsahu [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [jméno] [příjmení], postupuje pohledávku ve výši 400 EUR z titulu náhrady škody dle Nařízení vůči žalovanému, zpět na žalobkyni 4. Žalobkyně dále tvrdila, že [právnická osoba] [anonymizováno] nárok vůči žalovanému uplatnila formou emailové komunikace dne [datum] a k tomuto předložila listinu v anglickém jazyce, s tím, že dodala český překlad, jež zjevně obsahově nekoresponduje s anglickým originálem. Z této listiny však soud bez dalšího neučinil žádný skutkový poznatek. 5. Soud má dále za prokázané právní zástupkyně žalobkyně uplatnila nárok vůči žalovanému dne [datum]. 6. Po právní stránce soud zhodnotil nárok uplatněný žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se uskutečnil dne [datum], šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem [datum]. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. 15Co 426/2021. 7. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. 8. Žalobkyně tvrdila, že po dobu, kdy věřitelem pohledávky byla [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k uplatnění nároku vůči žalovanému a to emailovou komunikací dnem [datum], tzn. v rámci šestiměsíční lhůty. Aniž by byla dána potřeba se zabývat, zda skutečně byl uvedeným dnem [právnická osoba] [anonymizováno] nároky uplatněn, soud se nejprve zabýval platností postoupení nároku prostřednictvím formuláře o postoupení, podepsaný žalobkyní, jež žalobkyně předložila i s neověřeným překladem do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že v uvedeném formuláři nebyla provedena volba práva, jímž by se měl závazkový vztah mezi postupníkem a postupiteli řídit, soud jej dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, posuzoval dle českého práva. 9. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud má v uvedeném případě za to, že postoupení pohledávky shora uvedeným formulářem je zdánlivým právním jednání, pro svou neurčitost, neboť v době podpisu, tzn. v době projevu vůle žalobkyně (podepsáním formuláře) nelze s určit, zda jde o postoupení pohledávky či zda jde o udělení plné moci. Buď v době podpisu byla vůle žalobkyně postoupit pohledávku anebo udělit plnou moc, přičemž jednak obé vedle sebe nemůže obstát, neboť jde o zcela jiné právní úkony, jednak takové právní jednání nesplňuje podmínku určitosti. 10. Dále je třeba aplikovat ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Smlouva vzniká projevem souhlasné vůle s učiněnou nabídkou dle ustanovení § 1740 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že na předmětném formuláři o postoupení zcela absentuje projev vůle osoby, která by byla oprávněna za postupníka jednat, nelze tak uvedenou listinu posoudit jako smlouvu, z níž by došlo k platnému postoupení pohledávky. Soud proto žalobu z uvedených důvodů zamítnul. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Jejich výše činí 900 Kč a je tvořena 3 náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb.