27 C 430/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 648,35 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že předchozí věřitel společnost [právnická osoba] s žalovanou dne [datum], uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytnul částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 254 Kč, a to včetně sjednaného úroku v zkapitalizované výši 7 233 Kč, dále poplatku ve výši 3 444 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 14 420,88 Kč s odůvodněním, že předchozí věřitel [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 100 týdenních splátkách po 203 Kč a to od samého data uzavření smlouvy. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 3064 Kč, dále poplatek ve výši 4 150 Kč za zpracování a částku 3064 Kč za vedení zákaznického účtu, celkem na poplatcích částku 10 278 Kč. Žalovaná uhradila do dne postoupení pohledávky částku 5 240 Kč, po postoupení pohledávky již ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud postupoval dle ustanovení § 115a o. s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s.ř., účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků řízení v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 100 týdenních splátkách po 203 Kč a to od samého data uzavření smlouvy. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 3064 Kč, dále poplatek ve výši 4 150 Kč za zpracování a částku 3064 Kč za vedení zákaznického účtu, celkem na poplatcích částku 10 278 Kč. Ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], má soud za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 8 000 Kč žalované, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po částce 254 Kč a to včetně poplatků v celkové výši 7 233 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, a přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že se věřitelem předmětné pohledávky stal žalobce. Z opakovaných výzev zasílaných žalované má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku uhradila. 5. Soud poté posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k následujícím závěrům: 6. Právní poměry mezi žalobkyní a žalovanou se řídí ustanovením § 2395 o. z., podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatky. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18Co 7/2015, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, vydaného pod č. j. 70 Co 44/2021 - 67, dále dále shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Skutečnost, že v daném případě žalobci nepodávají tento typ žaloby opakovaně, nehraje zásadní roli při určování, zda jde o tzv. formulářovou žalobu, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 17 Co 158/2022 – 26, ze dne 19. 4. 2022 Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. Dále se náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1123. Celková výše tak činí 3 301 Kč.