33 C 14/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou [název soudu] dne 3. 11. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhá vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 10. 4. 2019 (dále také jen„ Smlouva“) odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve Smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě Smlouvy. Za období od 10. 4. 2019 do 1. 4. 2020 byly žalovanému vystaveny faktury [číslo] znějící v souhrnu na částku 17 319 Kč. Žalovaný uhradil na zálohách částku 9 000 Kč, zbytek ve výši 8 319 Kč však neuhradil. Vedle požadované jistiny, jež mimo cenu elektrické energie a regulované služby obsahuje rovněž náklady spojené s fyzickým vymáháním pohledávky, žalobkyně požaduje i úroky z prodlení z dlužné částky počítané až ode dne prodlení žalovaného s úhradou poslední faktury. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomenut a dlužnou částku nezaplatil ani přes výzvu k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 9. 2021. 2. [název soudu] usnesením ze dne 5. 11. 2021, [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2021. Zdejší soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne 15. 12. 2021, [číslo jednací], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 17. 2. 2022 zrušil. 3. Soud postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 999/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), je písemné odůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud má na základě předložených listin za prokázané, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa], a to na základě smlouvy o dodávce elektřiny, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 4. 2019. Za období od 10. 4. 2019 do 1. 4. 2020 byla žalovanému za celkem dodané množství elektřiny a další poskytnuté služby vyúčtována částka 17 319 Kč (faktury [číslo]), z nichž žalovaný na zálohách uhradil celkem 9 000 Kč. Žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 8 319 Kč, a to naposledy výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 9. 2021. 6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v plném rozsahu vyhověl, když v řízení bylo prokázáno, že zatímco žalobkyně splnila svůj smluvní závazek dodat elektřinu žalovanému do sjednaného odběrného místa, žalovaný svůj závazek zaplatit za něj dohodnutou kupní cenu porušil, neboť vyúčtovanou cenu elektřiny v plné výši dosud nezaplatil. O příslušenství pohledávky, tj. zákonném úroku z prodlení, soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.