33 C 161/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání výše uvedeného rozsudku s odůvodněním, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku p. [číslo] vše k.ú. [část obce], obec Praha (dále též jako„ Původní pozemek“). Žalobkyně zjistila, že v tomto katastrálním území vznikl pozemek p. [číslo] o výměře 43 m² (dále též jako„ Předmětný pozemek“), jehož zapsaným vlastníkem je žalovaný. Podle katastrální mapy se však jedná o pozemek, který tvoří nedílný celek s Původním pozemkem. Tento celek je oplocen jedním plotem, který jej odděluje od pozemků sousedů a od ulice [ulice], a takto jej žalobkyně dlouhá desetiletí užívá. Podle obsahu listin vznikl předmětný pozemek jako samostatný jen v důsledku odstranění předchozích chyb v katastru, resp. nepřesností vyvolaných při dělení původního pozemku. Následnou digitalizací a výrazným zpřesněním měření byl pozemek zapsán nejprve na původního vlastníka pana [jméno] [celé jméno žalovaného] a následně na žalovaného. Žalobkyně užívá nyní samostatný pozemek [číslo] jako faktickou součást svého pozemku nejméně od roku 1970, a po celou dobu s ním nakládá jako s pozemkem vlastním, a došlo tak k jeho vydržení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že je žalobkyně vedena jako vlastník pozemku p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemku p. [číslo] vše k.ú. [část obce], obec Praha. Žalovaný je veden jako vlastník sousedního pozemku [adresa] o výměře 43 m², k.ú. [část obce], obec Praha. Z prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že rodina [příjmení] fakticky užívala a užívá pozemek současného p. [číslo] v k.ú [část obce] jako nedílnou součást pozemku p. [číslo] na němž stojí rodinný dům [adresa], neboť oba pozemky tvoří fakticky jeden užívaný celek, jsou oploceny jedním plotem oddělujícím je od pozemku sousedů a od ulice [ulice]. Skutečnost, že jsou oba pozemky oploceny jedním plotem oddělujícím je od pozemku sousedů a od ulice [ulice], potvrzují též předložené fotografie. Tento stav si jmenovaní pamatují nejpozději od roku 1970, neboť od této doby byli sousedy rodiny [příjmení] a od této doby se rodiny stýkaly. [příjmení] [příjmení] pak měli jmenovaní na mysli původní vlastníky [jméno] a [jméno] [příjmení], oba narození v 30. letech 20. století, následně jejich syna [jméno], narozeného v roce 1963 a jeho manželku [celé jméno žalobkyně]. 4. Z kupní smlouvy ze dne 26. 11. 1970 a ze dne 16. 12. 1974 soud zjistil, že Původní pozemek nabyli rodiče manžela žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z usnesení zdejšího soudu [číslo jednací] a notářského zápisu NZ [číslo] soud zjistil, že žalobkyně nabyla Původní pozemek na základě darovací smlouvy od svého manžela [jméno] [příjmení], narozeného 9. 6. 1963, který Původní pozemek zdědil po svém otci [jméno] [příjmení], narozeném dne 26. 1. 1931, zemřelém dne 25. 12. 2016. 5. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel. 6. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení svého vlastnického práva právní zájem. Soud v daném případě vycházel z konstantní judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1430/2001), podle které má žalobce právní zájem na určení vlastnictví nemovitosti, má-li dojít na podkladě vydaného rozhodnutí ke správnému zápisu do katastru nemovitostí. Žalovaný je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník Předmětného pozemku, a žalobkyně tak má právní zájem na určení svého vlastnického práva, neboť na základě takového rozhodnutí může dojít k správnému zápisu do katastru nemovitostí. 7. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. 8. Žalobkyně a její právní předchůdci užívali na základě výše uvedených kupních smluv Předmětný pozemek společně s Původním pozemkem jako jeden celek, který byl oplocen jedním plotem oddělujícím jej od pozemku sousedů a od ulice [ulice], a chovali se k těmto pozemkům jako k vlastním, a to po celou dobu, tj. od 70. let minulého století. Žalobkyně a její právní předchůdci tak byli v dobré víře, že je Předmětný pozemek jejich vlastnictvím a zároveň jej drželi na základě výše uvedených kupních smluv, a tedy se jednalo o držbu pravou a poctivou. Byly tedy naplněny podmínky pro vydržení, a soud podané žalobě vyhověl. 9. O nákladech řízen soud rozhodl podle § 143 o.s.ř., podle kterého žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání určovací žaloby, a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.