33 C 6/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 25. 6. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 9. 4. 2021 cestoval veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní bez platného jízdního dokladu a byl tak povinen uhradit jízdenku, přirážku k jízdnému a smluvní pokutu podle čl. 8 odst. 7 Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Žalovaný toto neuhradil, ač byl žalobkyní upomenut. 2. Soud postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 999/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že se žalovaný přepravoval dne 9. 4. 2021 prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní na [anonymizováno] lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal žádným jízdním dokladem. Výše jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému dle čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně ve výši 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. 4. Nárok žalobce soud posuzoval podle § 2550 o. z. a § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku. 5. Jelikož bylo prokázáno, že se žalovaný při kontrole prováděné žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil přirážku, soud žalobě vyhověl včetně přiznání úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náklady řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů 700 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně soud přiznal v souladu s ust. § 14b vyhlášky, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám advokáta jakožto zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.