4 C 206/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 20. 4. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 460,50 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 5. 3. 2018. 2. S ohledem na to, že se elektronický platební rozkaz nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou, zrušil je soud usnesením ze dne 6.6.2022, [číslo jednací]. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 999/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: Žalobkyně jako postupnice uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek dne 18. 3. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitelka), jako postupitelkou (prokázáno Smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021 věřitelka uzavřela se žalovaným dne 5. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 5. 2018. Bylo ujednáno, že žalovaný vrátí původní věřitelce jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalobkyně měla dle úvěrové smlouvy právo přiznat žalovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru tak, že by poplatek činil 2085 Kč, a to v případě, že úvěrovaný plní své závazky ze smlouvy řádně a včas. V daném případě však žalovaný jako úvěrovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, proto žalobkyně uplatňuje poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši. Původní věřitelka poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původní věřitelky. Žalovanému byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitelka žalovanému vyplatila jistinu úvěru. Dne 5. 3. 2018 byla na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl, připsána částka 5 000 Kč (prokázáno Smlouvou o úvěru a Potvrzením o platbě jistiny úvěru). Žalovaný však ve stanovené lhůtě svůj dluh vůči původní věřitelce neuhradil, proto jej původní věřitelka dne 2. 2. 2021 vyzvala k úhradě (prokázáno Výzvou k úhradě). 5. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na svůj dluh žalobkyni či původní věřitelce cokoli uhradil, v řízení zůstal nečinný. 6. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: 7. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne 5.3.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 5000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit původní věřitelce jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460 Kč ve lhůtě do 4.5.2018. Dne 18.3.2021 postoupila původní věřitelka nárok, který je předmětem sporu v této věci, na žalobkyni. Žalovaný do dnešního dne neplnil na svůj dluh ničeho, a to ani vůči žalobkyni, ani vůči původní věřitelce. 8. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle ust. § 2395 a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Mezi žalovaným a původní věřitelkou, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě kterého poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpaný úvěr vrátit, dále byl povinen zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč, a to ve lhůtě do 4.5.2018. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně se proto právem domáhá po žalovaném uhrazení dluhu. Žalobkyni přiznaná částka sestává kromě jistiny pohledávky ve výši 5 000 Kč i z dlužného sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po sjednaném dni splatnosti, tedy od 5.5.2018. Soud se rovněž zabýval výší uplatněného poplatku za poskytnutí úvěru a dospěl k závěru, že v daném případě, byť se procentuálně jedná o 100 % z poskytnuté jistiny, nejedná o nepřiměřené ujednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Přihlédl přitom k tomu, že šlo o nebankovní úvěr, a to tzv. mikropůjčku, která představuje specifický úvěrový vztah spočívající v poskytnutí úvěru v nízké výši (v řádu maximálně několika tisíc Kč) na velmi krátkou dobu, zde na 1 měsíc. Tento specifický úvěrový vztah pak odůvodňuje vyšší úrokovou míru, kdy poplatek za poskytnutí úvěru činí rovněž nižší částku. V daném případě byl navíc poplatek za poskytnutí úvěru sjednán fixní částkou, která se již nikterak nenavyšovala přesto, že prodlení žalované trvá do dnešního dne. Soud v této souvislosti přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný mohl svým řádným a včasným splacením dosáhnout snížení uvedeného poplatku na částku 2085 Kč, když takovou možnost přímo předpokládala uzavřená úvěrová smlouva. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud žalobě jako důvodné vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 479,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 460,50 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 540 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 540 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.