7 C 424/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 23 293,92 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného za měsíce únor až listopad [rok]. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce co do částky 22 476,96 Kč žalobu zpět, neboť tuto částku mu žalovaná po podání žaloby uhradila. Žalobce tak po soudu žádal, aby uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 816,96 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jednotlivých plateb nájemného dále žalobce požadoval, aby soud uložil žalované povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že ve stejné věci probíhá řízení s totožnými účastníky o totožném předmětu nájmu o dlužné nájemné za jiná období u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 347/2021. Původně bylo v této věci vedeno řízení zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 155/2020, věc však byla z důvodu vhodnosti delegována právě k Okresnímu soudu v Teplicích. K tomu uvedla, že žalobce měl možnost podat v uvedené věci rozšíření žaloby, proto nerozumí důvodům, které jej vedly k podání nyní řešené žaloby ve stejné věci. Dodala, že částku 23 293,92 Kč žalobci již uhradila a vysvětlila, že původně předmětnou částku započítávala proti svým pohledávkám za žalobcem, které nyní hodlá vymáhat v samostatném řízení. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a na základě listinných důkazů došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Soud předně podotýká, že skutkový stav mezi stranami není sporný. Mezi stranami byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalobce povinen přenechat nebytové prostory s příslušenstvím stavebně určené jako sklad o ploše 168,65 m² v objektu [adresa] v areálu [jméno] v [obec] do nájmu žalované. Žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 6 000 Kč + 20 % DPH 7 200 Kč měsíčně, vždy do 20. dne předcházejícího měsíce (zjištěno ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum]). Po změně sazby DPH z 20 % na 21 % tedy celkem 7 260 Kč měsíčně. Nájemné bylo následně s účinností od [datum] zvýšeno na částku 7 492,32 Kč (zjištěno z přípisu žalobce žalované ze dne [datum]). Žalovaná však v termínech splatnosti [datum] a [datum] uhradila nájemné vždy jen ve výši 7 200 Kč, tudíž dlužila na nájemném 2x 60 Kč, v termínech splatnosti [datum], [datum] a [datum] uhradila nájemné vždy jen ve výši 7 260 Kč, tudíž na nájemném dlužila 3x 232,32 Kč, a v termínech splatnosti [datum], [datum] a [datum] na nájmu neuhradila ničeho (zjištěno z Oznámení o provedení příkazu k úhradě týkajících se uvedených plateb), tudíž na nájmu dlužila 3x 7 492,32 Kč. Ač žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě dlužného nájemného, žalovaná do podání žaloby ničeho neuhradila a dlužila na nájemném 23 293,92 Kč (zjištěno z dokumentů Nájemní smlouva – upomínka ze dne [datum] a ze dne [datum] a z výzvy k plnění dle § 142a/o. s. ř. ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaná uhradila žalobci 3x částku 7 492,32 Kč, celkem tedy 22 476,96 Kč (zjištěno z Oznámení o provedení příkazu k úhradě týkajících se uvedených plateb). Žalovaná tak dosud žalobci dluží na nájemném částku 816,96 Kč. 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“). Po dobu trvání nájmu byla žalovaná v souladu s § 7 zákona č. 116/1990 Sb. a smlouvou povinna platit nájemné. Nájemné za předmětné období nehradila v řádné výši a dosud jej neuhradila celé. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit dlužné nájemné v celkové výši 816,96 Kč. Jelikož žalovaná uhradila část dlužného nájemného až ke dni [datum], po podání žaloby, ocitla se v prodlení dle § 1968 o. z. Proto jí soud uložil, aby kromě dlužné částky zaplatila také úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dodává, že řízení vedené s totožnými stranami týkající se totožného předmětu nájmu u Okresního soudu v Teplicích není pro rozhodování v nynější věci relevantní, neboť se vztahuje k jiným rozhodným obdobím, jak ostatně připustila i žalovaná. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 605 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 165 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 293,92 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis zpětvzetí žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..