10 C 313/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 165 750 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 10. 7. 2012 požádal žalovanou o osvědčení o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (dále jen„ žádost“) podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, žádost byla žalovanou zamítnuta rozhodnutím ze dne 23. 3. 2017, proti tomu podal žalobce dne 15. 4. 2017 odvolání, Etická komise ČR odvolání zamítla dne 3. 12. 2018, dne 17. 3. 2020 požádal žalobce o nové projednání žádosti, které bylo vyhověno dne 9. 2. 2022, pokud se odečte doba od 3. 12. 2018 do 17. 3. 2020, kdy řízení neběželo, celková doba řízení trvala 8 a ¾ roku. Základní příčinou, proč řízení trvalo tak dlouho, bylo to, že [stát. instituce] si teprve ke konci řízení vyžádalo zprávu [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), přičemž však žalobce od počátku řízení navrhoval tuto zprávu jako důkaz, kdy sám ji dodat nemohl, neboť soukromým osobám [anonymizováno] taková potvrzení nevydává. V dalším se pak řízení zabývalo řadou nepodstatných záležitostí, kdy žalobce měl předkládat další návrhy, které se následně prošetřovaly, ale bez toho, že by přinesly hledané důkazy. K obratu došlo až poté, co se Ministerstvo obrany nakonec přece jen na [anonymizováno] obrátilo. S přihlédnutím k sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 požádal žalobce dne 26. 4. 2022 o zadostiučinění za průtahy a nepřiměřenou délku řízení, kdy žádal o základní zadostiučinění (15 000 Kč/rok řízení), zvýšené o 20 % (význam řízení – morální satisfakce ve vztahu k činnosti za minulého režimu) a 10 % (délka řízení v pokročilém věku žalobce). Zvýšení tedy žádal v rozsahu 30 % (20 + 10), žádal tedy za 8 a ½ roku průtahů a nepřiměřené délky řízení o částku 165.750 Kč (15 000 x 1,3 x 8,5). Žalovaná žalobcův požadavek odmítla dne 28. 7. 2022 s tím, že vina za délku řízení leží na straně žalobce, neboť„ nepředložil na podporu svých tvrzení žádný důkaz a navrhoval provedení důkazů spisy a materiály od archivů a rovněž výslech svědků, jejichž identifikaci řádně neuvedl.“ K tomu žalobce uvedl, že od počátku jako zásadní důkaz navrhoval zprávu od německé zpravodajské služby [anonymizováno], kterou si ovšem mohla vyžádat jen žalovaná, neboť [anonymizováno] soukromým osobám žádné informace neposkytuje, žalovaná to však mnoho let odmítala a teprve když žalovaná konečně tomuto žalobcovu návrhu vyhověla, prokázalo se, že žalobce nárok na vydání osvědčení podle zákona č. 262/2011 Sb. skutečně má a nebylo vinou žalobce, ale žalované, že tento důkaz byl opatřen až po tolika letech. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala a navrhla její zamítnutí. Žalovaná v obecné rovině tvrdila, že s nabytím účinnosti zákona č. 262/2011 Sb. od 17. 11. 2011 začala přijímat velký počet žádostí, kdy celková doba jejich vyřizování se odvíjela nejen od jejich počtu, ale též od jejich obsahu s tím, že pokud žádost neobsahovala potřebná tvrzení a potřebné doklady k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žádosti podle zák. č. 262/2011 Sb., ležela odpovědnost za délku řízení nejen na žalované, ale i na žadatelích, žalovaná rovněž neměla pro vyřizování žádostí dostatečné kapacity. Lhůta k vyřízení žádostí rovněž neběží po dobu, po kterou byly Archivem bezpečnostních složek, Ústavu pro studium totalitních režimu a dalších institucí vyřizovány žádosti žalované podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb. Podle žalované je rovněž třeba zohlednit nedostatečné personální kapacity pro vyřizování žádostí. Žalovaná k věci samé tvrdila, že žádost žalobce dle zákona č. 262/2011 Sb., na základě níž požadoval vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu za jeho činnost u [anonymizováno], jí byla doručena na [anonymizováno] dne 13. 7. 2012, dne 24. 7. 2012 se žalovaná obrátila na žalobce s výzvou o doplnění, na kterou reagoval dne 16. 8. 2012, dne 31. 8. 2012 žalovaná dle ust. § 6 odst. 3 zákona oslovila Archiv bezpečnostních složek a Národní archiv za účelem vyhledání a dodání všech dokumentů vztahujících se k žalobci a zpracování odborného stanoviska, dne 10. 9. 2012 žalovaná vydala usnesení, kterým přerušila řízení do té doby, než jí budou předložena odborná stanoviska příslušných institucí, dne 10. 9. 2012 byl žalované doručen přípis žalobce, ve kterém uvedl, že mu [anonymizováno] odmítá vydat potvrzení o jeho činnosti u této organizace, dne 30. 11. 2012 se žalovaná obrátila se žádostí o spolupráci na Úřad dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu, který žalované sdělil dne 15. 1. 2013, že k žalobci nedisponuje žádnými poznatky, ve dnech 3. 4. 2013 a 13. 5. 2013 se žalobce dotazoval na stav řízení, přičemž mu bylo sděleno, že dosud nebylo dodáno odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek, vyjádření od Národního archivu bylo doručeno dne 29. 5. 2013 s negativním výsledkem, odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek žalovaná obdržela dne 29. 11. 2013, ve kterém archiv uvedl, že ve svých fondech nenalezl žádné informace k deklarované činnosti žalobce k jeho činnosti u [anonymizováno], za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná obrátilo ještě na Vojenský ústřední archiv [obec] dne 7. 3. 2014, který správnímu orgánu zapůjčil dne 24. 3. 2014 spisy týkající se syna žalobce, dne 6. 5. 2014 se žalobce opětovně dotazoval na stav řízení, dne 13. 5. 2014 žalobce sdělil písemně, že má svědky, kteří mu mohou dosvědčit jeho spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou a jako svědka uvedl [jméno] [příjmení], vzhledem k tomu, že z dosud získaných archiválií se tvrzená činnost žalobce neprokazovala, obrátila se žalovaná ještě v červenci 2014 na Okresní soud [jméno] [příjmení], v lednu 2015 na Vojenský ústřední archiv [obec] a Okresní soud [jméno] [příjmení] a dále na Ústav pamäti národa, dne 21. 1. 2015 nahlédl žalobce do spisu, všechny požadované dokumenty byly od uvedených soudů žalované doručeny v lednu 2016, za účelem získání přehledu věznění žalobce se žalovaná dne 26. 1.2016 obrátila ještě na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, mezi tím byl dne 9. 7. 2015 doručen žalované přípis žalobce, ve kterém zopakoval svá tvrzení o činnosti u [anonymizováno], se všemi shromážděnými podklady byl žalobce seznámen žalovanou dne 9. 2. 2016, na sdělení reagoval žádostí o prodloužení lhůty na vyjádření z důvodu dohledání svědků, také požadoval výslech manželky [jméno] [příjmení] bez její identifikace, dne 1. 3. 2016 nahlédl žalobce do spisu a dne 8. 3. 2016 mu žalovanou byly zaslány všechny shromážděné dokumenty, dne 8. 3. 2016 obdržela žalovaná další přípis od žalobce, ve kterém zopakoval, že činnost v [anonymizováno] dělal pro svou vlast, další přípis žalobce byl žalované doručen dne 17. 3. 2016, za účelem prokázání tvrzení žalobce se žalovaná dne 7. 4. 2016 obrátila se žádostí o předložení odborného stanoviska na Ústav pro studium totalitních režimů, které bylo dodáno žalované dne 8. 11. 2016, s takto nově získanými informacemi byl žalobce žalovanou seznámen dopisem ze dne 15. 2. 2017, na to žalobce reagoval přípisem dne 3. 3. 2017, kde se vymezil vůči odbornému stanovisku Ústavu pro studium totalitních režimů a trval na svém tvrzení o činnosti v rámci zahraniční zpravodajské služby, následně dne 22. 3. 2017 žalobce doplnil, že sice o jeho spolupráci s [anonymizováno] nejsou žádné přímé důkazy, ale odkazuje na ty nepřímé, vzhledem k tomu, že v rámci správního řízení o vydání osvědčení nebylo po podrobném šetření prokázáno žalobcovo tvrzení o jeho spolupráci s [anonymizováno], nezbylo žalované než vydat zamítavé rozhodnutí, žalobce poté využil svého práva na podání opravného prostředku a dne 15. 4. 2017 podal u Etické komise odvolání, o němž bylo rozhodnuto dne 17. 12. 2018. Z přípisů [příjmení] ze dne 17. 8. 2009 a 22. 8. 2012 vyplývá jen to, že německé kancléřství ani [anonymizováno] obecně nepodávají informace o operativních procesech. Dne 17. 3. 2020 obdržela žalovaná žádost žalobce o nové projednání, jejíž součástí byl mimo jiné požadavek o zažádání zprávy od [anonymizováno], vyžádání zpráv z Archivu bezpečnostních složek k osobě žadatelova syna [jméno] a výslech [jméno] [příjmení] bez uvedení jeho řádné identifikace, dne 26. 4. 2022 žalobce doplnil prostřednictvím svého právního zástupce žádost o návrh vyslechnout svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [anonymizována dvě slova], bývalého ministra vnitra a později obrany [příjmení] republiky Německo, vzhledem k tomu, že navržení svědci nebyli řádně identifikováni, byl žalobce vyzván dopisem žalované ze dne 4. 5. 2020 k doložení kontaktů, žalobce reagoval dne 8. 6. 2020 tak, že [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že aktuální adresu nezná, tedy aby si ji žalovaná zajistila sama, k dalšímu svědkovi kontaktní adresu uvedl, dne 16. 6.2020 žalobce doplnil adresu paní [příjmení], paní [příjmení] se vyjádřila dopisem dne 13. 10. 2020, kterým sdělila, že o protikomunistické činnosti žalobce nic neví, Dne 11. 11. 2020 byl žalo