11 C 48/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 800 EUR z titulu paušální náhrady škody za zpoždění v žalobě označeného letu o více než tři hodiny ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k paušální kompenzaci, avšak bezvýsledně. Usnesením ze dne 1. 3. 2023, č. j. [spisová značka], soud v souladu s ust. § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, jež byla k tomuto usnesení připojena. Současně ji ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. poučil o tom, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a že soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Toto usnesení spolu s žalobou bylo žalované doručeno do datové schránky dne [datum], tj. řádně dle ust. § 114b odst. 4 věta druhá za středníkem o. s. ř., a poslední den 30 denní lhůty tak připadl na den [datum]. Do uplynutí 30-ti denní lhůty písemné vyjádření ve věci samé k žalobě nepodala. Podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaná bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučena. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Podle ust. § 153a odst. 2 až 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila v soudem určené lhůtě povinnost uloženou jí v usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., nastala tzv. zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou, na základě které soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost žalobního nároku nebo zda se jeví žalobní požadavky jako nedůvodné. Soud proto v souladu s ust. § 153a o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání, který je v této věci přípustný, aniž by nařizoval jednání (§ 153a odst. 4), když současně neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 114b odst. 5 věta druhá o. s. ř. Uplatněný žalobní nárok soud právně nekvalifikoval, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. jeho rozsudek ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony á 300 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem ve výši 1 600 Kč.