13 C 48/2023 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 3. 1. 2023 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 62 882,10 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]), dne 20. 7. 2017, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 62 882,10 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 19. 8. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný vyčerpal, a splatností dne 19. 8. 2022. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právní předchůdkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 62 882,10 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 999/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: Žalobkyně jako postupnice uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek dne 27. 1. 2020 se společností [právnická osoba], (dále jen původní věřitelka), jako postupitelkou (prokázáno Smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky). Původní věřitelka uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalobkyně žalovanému čerpat úvěr až do výše 35 000 Kč, který měl žalovaný postupně splácet ve stanových splátkách spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně. Bylo ujednáno, že žalovaný vrátí původní věřitelce jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru spolu s úroky. Původní věřitelka poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaný vyplnil žádost o revolvingový úvěr. Žalovanému byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitelka umožnila žalovanému čerpat jistinu úvěru. Ke dni zesplatnění, tj. k 17. 8. 2022 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 54 031,89 Kč a byli rovněž naúčtovány úroky ve výši 8350,21 Kč a náhrady ve výši 500 Kč (prokázáno Smlouvou o úvěru a Transakční historií). Žalovaný ve stanovené lhůtě svůj dluh vůči původní věřitelce neuhradil, proto jej původní věřitelka dne 22. 9. 2022 vyzvala k úhradě (prokázáno Výzvou k úhradě). 5. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na svůj dluh žalobkyni či původní věřitelce cokoli uhradil, v řízení zůstal nečinný. 6. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle ust. § 2395 a násl. a § 1970 o. z., když mezi žalovaným a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpaný úvěr vrátit, dále byl povinen zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru a úroky, to vše v pravidelných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně se proto právem domáhá po žalovaném uhrazení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud se rovněž zabýval výší uplatněného úroku za dobu trvání úvěru a dospěl k závěru, že v daném případě nejedná o nepřiměřené ujednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Přihlédl přitom k tomu, že šlo o nebankovní úvěr, a to tzv. mikropůjčku, která představuje specifický úvěrový vztah spočívající v poskytnutí úvěru v nízké výši (v řádu maximálně několika tisíc Kč) na velmi krátkou dobu. Tento specifický úvěrový vztah pak odůvodňuje vyšší úrokovou míru, kdy poplatek za poskytnutí úvěru činí rovněž nižší částku. 11. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud žalobě jako důvodné vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 745,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 516 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 62 882,10 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 620 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.