18 C 2/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované (dále jen žalovanému) povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 708 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení), v daných období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je osobou povinnou k úhradě příspěvku. Základ příspěvku byl stanoven podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou ve výši 93 Kč, která je vynásobena počtem dní. Dále žalobkyni náleží náklady na uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč Celkem žalovaný dluží částku 41 708 Kč, kterou ani přes výzvu neuhradil. Protože se příspěvek stal splatným po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy žalovanému, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení z jednotlivých příspěvků od data následujícího jejich splatnosti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Vztahy s Vietnamskou socialistickou republikou jsou upraveny smlouvou č. 98/1984, podle které závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se řídí právním řádem smluvní strany, kde k takovému jednání nebo opomenutí došlo. K řízení o těchto věcech je příslušný justiční orgán této smluvní strany (čl. 33). Vzhledem k tomu, že se jedná o speciální regres vyplývající z českých zákonů a k nezaplacení povinného pojištění došlo na území České republiky, jsou české soudy příslušné ve věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že smlouva neurčuje pravidlo pro určení místní příslušnosti, použije se vnitrostátních procesních pravidel České republiky, v tomto případě § 86 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„), když poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo v obvodu podepsaného soudu. S ohledem na znění citovaného čl. 33 soud aplikoval právo české. Skutečnosti ohledně vlastnictví vedeného osobního automobilu žalovanou v rozhodných obdobích soud zjistil z evidence registru silničních vozidel. Skutečnosti rozhodné pro zaplacení příspěvku do garančního fondu se podávají z výzev zaslaných žalované k jednotlivým obdobím, upomínek včetně průkazů jejich odeslání. Právní vztah mezi účastníky upravuje zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Nárok na příslušenství pohledávky vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód], bylo v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je ve smyslu ust. 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti osobou povinnou k úhradě příspěvku. Protože příspěvek neuhradil ani do 30 dnů po výzvě odeslané mu žalobkyní, dostal se svým plněním do prodlení. Částky 300 Kč soud žalobkyni přiznal s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 669 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 41 708 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. á 500 Kč a tři paušály dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky á 100 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 847 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.