4 C 3/2023-63 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 10. 2022 domáhá zaplacení částky 25 006,60 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu porušení smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tak, že účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2015 smlouvu [číslo] o poskytnutí revolvingového úvěru, jejíž součástí se staly úvěrové podmínky žalobkyně. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4. 00 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 43 0026 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 44 8175 00 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas. Na základě této skutečnosti využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v ustanovení § 2 úvěrových podmínek zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Úvěr byl tak zesplatněn ke dni 12.07.2022, jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 12.07.2022 – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. Žalovaný na výzvy žalobkyně nezareagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně tak ke dni sepsání žaloby eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 25 006,60 Kč sestávající z: 1) neuhrazené jistiny ve výši 23190,60 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil); 2) poplatků ve výši 196 Kč; 3) nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč; 4) smluvních pokut účtovaných ve výši 1020 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Žalobkyní bylo vystaveno potvrzení o provedení ověření bonity klienta před uzavřením Smlouvy o úvěru. Mezi žalobkyní a žalovaným dne 11.11. 2015 byla uzavřena Uvěrová smlouva dne 11.11.2015, jejíž obsah a následující porušení povinnosti žalovaným byly již popsaný v tvrzení žalobkyně. Žalovaný byl vyzván žalobkyní ke splaceni celého úvěru Výzvou ze dne 12.07.2022 v důsledku prodlení s úhradou závazku. Předžalobní výzva k plnění žalobci byla zaslána dne 29.07.2022, ve které bylo stanoveno, že pokud do 7 dnů nedojde ke splacení úvěru, bude zahájeno soudní řízení. Žalovaný na žádnou z uvedených písemností nezareagoval. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, a soud má tedy za to, že žalovaný s rozhodováním ve věci bez jednání souhlasil. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ustanovení § 1970 občanského zákoníku stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2453,00 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 001,00 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem v celkové výši 1452,00 Kč skládající se z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, výzva k plnění) a 3 paušálních náhrad á 100 Kč a 21% DPH z těchto částek, a to dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14 b odst. 1 a 5a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.