5 C 165/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 220,18 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 29. 10. 2010 se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO], sídlem, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které původní věřitel zřídil a vedl žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a současně umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr (dále také jen„ Smlouva“). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 75 000 Kč. S úhradou závazku se však dostal do prodlení, a tak původní věřitel pohledávku zesplatnil ke dni 29. 7. 2013. Celkový dluh žalovaného je tak tvořen dlužnou jistinou 13 220,18 Kč. Dne 16. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný i přes výzvu ničeho dalšího neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 29. 10. 2010, z Žádosti o o smlouvu o revolvingovém úvěru a z Dispozice ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, na základě které se banka zavázala poskytnout klientovi peněžní prostředky do výše 75 000 Kč. Klient se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky v roční úrokové sazbě ve výši 22,68 % pro výběry hotovosti i bezhotovostní transakce a spolu s dalšími úhradami. Minimální měsíční splátka činila 5 % z čerpané částky. [příjmení] měsíční příjem žalovaného činil 35 000 Kč. 5. Z Dopisu ze dne 29. 7. 2013 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno odstoupení od Smlouvy, a to z důvodu prodlení se splněním povinnosti hradit minimální měsíční splátky. Původní věřitel zároveň vyčíslil žalovanému dluh na částku ve výši 126 220, 18 Kč. 6. Z Výpisu ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] za období od 29. 6. 2013 do 28. 7. 2013 vedeného na žalovaného soud zjistil, že ke dni 28. 7. 2013 činila dlužná jistina po splatnosti 126 220,18 Kč. 7. Ze Splátkové dohody ze dne 23. 9. 2013 a z Dohody o splátkách ze dne 9. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný opakovaně uznal jeho dluh vůči původnímu věřiteli, a to nejdříve ve výši 121 221 Kč, následně ve výši 67 220,18 Kč, vždy ze smlouvy [číslo] který se zavázal splatit vždy ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. 8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 a z Potvrzení ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020. 9. Z Předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 10. S ohledem na zjištění učiněná z provedených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, na základě které se banka zavázala poskytnout klientovi peněžní prostředky do výše 75 000 Kč. Klient se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky v roční úrokové sazbě ve výši 22,68 % pro výběry hotovosti i bezhotovostní transakce a spolu s dalšími úhradami. Minimální měsíční splátka činila 5 % z čerpané částky. Žalovaný však své povinnosti neplnil, pročež mu bylo oznámeno odstoupení od Smlouvy, a to z důvodu prodlení se splněním povinnosti hradit minimální měsíční splátky. Původní věřitel zároveň vyčíslil žalovanému dluh na částku ve výši 126 220, 18 Kč. Ke dni 28. 7. 2013 činila dlužná jistina po splatnosti 126 220,18 Kč. Žalovaný následně opakovaně uznal jeho dluh vůči původnímu věřiteli, a to nejdříve ve výši 121 221 Kč, následně ve výši 67 220,18 Kč, vždy ze smlouvy [číslo] který se zavázal splatit vždy ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. Ani takto stanovené splátky však řádně nehradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyni žalovaný zbylý dluh ve výši 13 220,18 neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 11. Výše uvedené listinné důkazy považoval soud za věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, ze kterých soud při svém rozhodování vycházel. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení. 12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 a § 3077 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), včetně subsidiárního použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 13. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 502 odst. 1 věta prvá obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 15. Podle § 503 odst. 1 věta prvá obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 16. Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě. 17. Podle § 369 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 18. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. 19. Podle § 517 odst. 3 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 20. Jelikož k postoupení pohledávky došlo smlouvou ze dne 16. 6. 2020, posoudil soud toto postoupení podle právní úpravy účinné ke dni postoupení, tj. podle o. z. 21. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 22. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postupník nabývá postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 23. Na základě provedeného dokazování shledal soud žalobu zcela důvodnou. Žalobkyně prokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah, na jehož základě byl žalovanému zřízen bankovní účet, v jehož rámci žalovaný čerpal úvěr do povoleného limitu 75 000 Kč, přičemž tento úvěr řádně a včas nehradil, když mu vznikl dluh ve výši 126 220,18 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně využila svého zákonného práva a prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný následně opakovaně jemu vzniklý dluh uznal co do důvodu a výše, přesto neuhradil vzniklý dluh zcela. Žalobkyně rovněž prokázala její aktivní legitimaci v řízení, neboť prokázala, že jí byla pohledávka za žalovaným platně postoupena. Jelikož oprávněnost nároku žalobkyně byla prokázána předloženými listinnými důkazy, soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem